Program strany Národní sjednocení
Akční program 2006•
• Bezpečnost - Rodina •
Politická strana Národní sjednocení stojí na principech demokracie, křesťanského konservatismu a českého národovectví. Vycházejíce z těchto základních politicko- filosofických principů, a také ve snaze povznést náš národ morálně, kulturně i ekonomicky a vrátit mu tak jeho důstojnost a respekt, jež mu právem náleží, předkládáme české veřejnosti tento náš politický akční program.
• Bezpečnost - Rodina •
1) Bezpečnost
Vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace v ČR se stále zhoršuje a nabývá už hrozivé polohy,navrhujeme tato opatření:
a) Znovuzavedení trestu smrti za tyto zločiny:
• za zavraždění či utýrání dítěte
• za sexuálně motivovanou vraždu
• za zavraždění více než jedné osoby
• za úmyslné zabití policisty či jiného člena bezpečnostního aparátu při výkonu jeho služby
b) Zvýšit trestní sazby za násilné trestné činy, jako např. loupežné přepadení, znásilnění, šikana apod.
c) Navrhujeme zavedení povinné práce ve věznicích
d) Snížit trestní odpovědnost mladistvých na hranici 12 let
e) Zefektivnění boje proti kriminalitě cizích státních příslušníků na našem území
f) Zpřísnění podmínek pro udělování českého občanství a pracovních povolení (přísné jazykové zkoušky, zkoušky z historie).
2) Rodinná politika
NSJ navrhuje důslednou podporu mladým rodinám hlavně v daňové oblasti a v oblasti bydlení. Důsledné odmítnutí homosexuálních svazků a snahy legalizovat tyto sexuální deviace tzv. „registrovaným partnerstvím“,které je ve skutečnosti snahou zpochybnit rodinu jako svazek muže a ženy včetně její reprodukční a výchovné role. Stejně tak se stavíme proti umělým potratům a snahám o legalizaci eutanázie. Chceme podporovat rodiny takovým způsobem, aby nebyly nuceny k umělému přerušení těhotenství z ekonomických důvodů. Budeme požadovat, aby žena, která byla zaměstnána alespoň 3 roky, dostávala po dobu mateřské dovolené 50% svého průměrného platu za poslední 3 roky pracovního procesu.
3) Sociální politika
V ČR je vypláceno velké množství finančních prostředků formou sociálních dávek nepřizpůsobivým občanům, kteří tyto dávky zneužívají a nepoužívají na řádné zabezpečení svých dětí, případně na nákup základních životních potřeb. Navrhujeme, aby bylo zpřísněno vyplácení dávek, jejichž výplata bude podmíněna řádnou péčí o své potomky (př. kontrola školní docházky, kontrola soc. pracovnic atd.). Větší část dávek bude vyplácena formou stravenek, za které nebude možné zakoupit alkohol ani cigarety.
4) Zahraniční politika
ČR se postupně stává nesamostatnou kolonií Bruselu. Tomuto vývoji je třeba zabránit. Požadujeme anulování výsledků referenda o vstupu ČR do EU z důvodů porušení ústavy ze strany vlády kvůli jednostranně vedené kampani. Odmítáme ideu evropské ústavy a stavíme se proti snahám začlenit ČR do evropského superstátu. Jsme pro spolupráci mezi národními státy na úrovni rovného s rovným, kde nebudeme omezováni žádnými direktivy. Jsme proti nasazení českých vojáků na okupovaných územích.
5) Nezaměstnanost
V ČR se neúměrně zvyšuje nezaměstnanost, což vede v konečném důsledku ke zvyšování kriminality a sociálně patologických jevů jako je prostituce a celkový rozpad rodinných hodnot. Navrhujeme proto důslednou kontrolu všech nelegálně zaměstnaných cizinců na našem území. Není žádoucí, aby zabírali pracovní místa pro české občany.
6) Otevření prostoru v médiích
V současné době jsme svědky blokády národně -konzervativních sil ze strany českých médií. Prostor dostávají pouze parlamentní strany. NSJ usiluje o rozbití tohoto monopolu, který výrazným způsobem ovlivňuje svobodnou soutěž myšlenek, která je v ČR paralyzována.
Z těchto důvodů požadujeme okamžité odstoupení současné vlády
Národní sjednocení - Národ proti zločinu
Národní sjednocení - Národ proti zločinu
Koncepce• českého konzervativního nacionalismu
Akční program • Bezpečnost - Rodina • |
Koncepce konzervativního nacionalismu |
Ústavní zřízení |
Vnitřní politika |
Zahraniční politika |
Otázky vojenství a obrany státu |
Hospodářský program |
Náš geografický prostor, který svým postavením je pro evropský světadíl v mnoha ohledech klíčový, byl neustále předmětem velmocenských zájmů všech druhů. Dynastické i spojenecké smlouvy s námi uzavírané se ukázaly vždy jako naprosto nicotné a nakonec jsme v rozhodujících chvílích našich bohatých dějin byli odkázání jen a jen na sebe. Bylo by hrubou chybou, kdybychom si nevzali z těchto událostí potřebná ponaučení.
Je pravdou, že jsme vždy byli součástí Evropy. Je třeba ale mít i na paměti, že jak nacismus, tak i komunismus jako ideologie byly také součástí téže Evropy. Z těchto důvodů považujeme za naprostý nesmysl hlásat návrat někam, kde jsme nedílně byli. Nejsme totiž případ balkánských národů, které se postupně dostaly z turecké nadvlády. Tam šlo skutečně o opětný návrat do Evropy. Z těchto důvodů je nesmysl dělit tímto způsobem Evropu na západní a postkomunistické země.
Tradiční hodnoty Evropy zůstaly zachovány a je nutno si uvědomit, že každá společnost se udržuje právě těmi ideály, na kterých vznikla. V případě Evropy jsou to pak tři faktory, které lze hodnotit jako naprosto nezvratné:
1. Křesťanské náboženství
2. Antická filosofie
3. Existence jednotlivých národů jako společenství obývající určitá území, mající svůj jazyk, způsob života, která nakonec nalezla své vyjádření v národních státech.
V úctě k těmto tradicím pak existuje i náš druhý princip, t. j. důsledná obhajoba konzervativních zásad, na kterých je naše civilizace postavena.
Křesťanství, víra spojená současně jak s pokorou, tak i s lidským poznáváním, byla přijetím antické filosofie postavena na pevný rámec systému, který lze dnes nazvat euroamerickou civilizací. Základní prvky je však třeba hledat právě v Evropě. Tím, že byla přijata jasná pravidla, vytvořil se i kodex právních a morálních hodnot, který zde přetrvává a víceméně se stal vzorem i pro jiná civilizační pojetí. Křesťanskými principy se řídily celé generace lidí, i ti, kteří sami v existenci Boha nevěřili. Tím byla vytvořena přes všechny, mnohdy hrůzné excesy, nejvyšší forma civilizace.
Součástí těchto hodnot je i naše národní obrození a naše historické státní právo. Hlásíme se k těm, kteří vrátili do našich měst český jazyk a vzkřísili tak z mrtvých náš národ. Hlásíme se k těm, kteří na tomto díle pokračovali až do vybudování naší samostatnosti. Hlásíme se k těm, kteří za udržení naší samostatnosti bojovali a nasazovali svůj život... Nikdy nezapomeneme na Bohuslava Balbína, Josefa Dobrovského, Josefa Jungmanna, Františka Palackého, Karla Kramáře, Aloise i Ladislava Rašína, Vlastimila Klímu i příslušníky třetího odboje. Cílem našeho národně konzervativního pojetí je právě tyto zásady aktivně hájit. V našem případě je to ochrana života a to i nenarozeného, ochrana rodiny, na jejíž úroveň nelze postavit žádné registrované partnerství, úcta k právu, snášenlivost, vytváření přirozených pravidel občanského soužití, které se stanou součástí chápání přirozené morálky.
V našem případě žijeme ve státě, ve kterém se převážná část obyvatelstva hlásí k české národnosti. Žijí zde i okrajově některé menšiny. Protože nám v duchu konzervativních tradic jde o vybudování spravedlivé společnosti, která bude považovat český stát za svůj domov, hovoříme o systému národní a státní pospolitosti. Rozhodující odpovědnost spočívá na českém národě, na druhé straně nikterak neupíráme těmto menšinám právo na jejich kulturní vyžití a právo se sdružovat ve svých občanských sdruženích. Vyžadujeme však od nich loajalitu k našemu státu, dodržování našich zákonů pod jejichž jsou ochranou a respektování našeho způsobu života.
Naše konzervativní pojetí vychází z úlohy silného státu. Chceme stát, který zaručí i spravedlivá sociální práva a dá každému nárok na slušný život. Z toho důvodu zakotvujeme do našeho národohospodářského programu výrazné sociální akcenty včetně ekologické ochrany. Důsledně odmítáme extrémní liberální projekty v ekonomice. Vlastnictví není jen výsada a právo, ale také odpovědnost a služba. Myslíme, že "nadměrné" bohatství má být zatíženo "sociální hypotékou", tj. majitel se má spíše považovat za odpovědného správce, a kdo má nadbytek, má i mravní povinnost solidárně pamatovat na potřeby těch, kdo jsou sociálně potřební. Je třeba rozlišit mezi spravedlivým vlastněním majetku a jeho spravedlivým používáním. Čím méně občanů bude žít na periferii lidské společnosti tím úspěšnější a spokojenější bude stav naši národní a občanské pospolitosti.
Právě tak nehodláme připustit devastaci přírody podnikatelskými společnostmi, po případě neodpovědnými jedinci. V tomto směru budeme iniciovat tvorbu zákonů, které posílí úlohu státu.
Jednoznačně odmítáme současný integrační proces v rámci Evropské unie. Evropa, má-li býti stabilizovaná, může být jen jedna - "Evropa vlastí", tak, jak ji formuloval Charles de Gaulle, tj. Evropa spolupracujících národů od Gibraltaru po Ural. Takovéto dílo je nutno vytvářet po celé generace. Současná EU pohřbí postupně svobodu. Již dnes jsou demokratické principy likvidovány komisaři z Bruselu. Nedojde k zakotvení pevného řádu, neboť federalistické pojetí zlikviduje přirozenou úlohu národních států, což vede k nekontrolovanému vstupu organizovaného zločinu do ekonomiky. Globalizační pojetí multikulturní společnosti pak povede k obrovské migraci a bude následně příčinou k občanským válkám.
Z těchto důvodů budeme pevně stát na principu národních států a hledat cestu k vystoupení z EU v této podobě.
Konečným cílem našeho snažení je vybudování národního a sociálně spravedlivého státu, založeného na tradičních hodnotách křesťanství a antiky a na jejich aktivní obhajobě, kterou lze vyjádřit heslem :
Spořádána rodina, spořádaná obec, spořádaný stát...
Ústavní zřízení•
Akční program • Bezpečnost - Rodina • |
Koncepce konzervativního nacionalismu |
Ústavní zřízení |
Vnitřní politika |
Zahraniční politika |
Otázky vojenství a obrany státu |
Hospodářský program |
1. Znění preambule. My, národ český a ostatní občané České republiky, věrni staletým tradicím naši historické státnosti zemí Koruny české i státnosti republikánské jsme odhodlání budovat, chránit a rozvíjet náš stát v duchu historického odkazu našich předků. Jako společenství rovnoprávných a svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých práv, povinností a odpovědností vůči druhým občanům i vůči celku, jako svobodný a demokratický stát českého národa a ostatních občanů založený na občanských právech a křesťanské tradici, jsme odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství. Hodláme se řídit tradičními osvědčenými principy právního státu, založeného na zásadách křesťanské civilizace a proto přijímáme tuto Ústavu České republiky.
2. Všeobecná ustanovení. Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát českého národa a ostatních občanů. Státním jazykem je čeština. Součástí ústavního pořádku ČR je Listina základních práv a svobod. Zdrojem veškeré státní moci je lid. Tuto moc vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, v případech stanovených zákonem i přímo. Politický systém je založen na lidovém hlasování (přímá volba prezidenta jako hlavy výkonné moci výkonné moci), na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran a svobodně delegovaném principu zaměstnavatelských a zaměstnaneckých sdružení. Naše pojetí je založeno na vůli většiny při respektování a ochraně práv menšiny. Přijaté mezinárodní smlouvy se stávají součásti právního systému ČR.
Území ČR tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem. Státními symboly ČR jsou velký, střední a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, standarta prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna. Velký znak: na čtvrceném štítu je střední štítek s českým lvem, v hlavním štítu je nahoře vpravo moravská orlice, nahoře vlevo slezský znak, v dolní polovině znak Horní (napravo) a Dolní Lužice (nalevo), celek jest držen štítonoši – dvěma zlatými dvouocasými lvy, doplněn heslem, pokrývadlem a řetězem s odznakem Řádu Bílého lva. Střední znak: na půleném štítě s polovinami moravského v pravé a slezského znaku v levé části štítu je položen jako střední štítek český znak. Ostatní symboly zůstávají současné.
3. Prezident republiky je volen na pět let všeobecnými přímými volbami. Musí býti občanem ČR starším 40 let a bezúhonným. Je zvolen absolutní většinou odevzdaných hlasů. Není-li ji dosaženo v prvním kole hlasování, koná se druhé kolo po čtrnácti dnech. Mohou v něm kandidovat jen ti dva kandidáti, kteří získali v prvním kole nejvyšší počet hlasů, pokud kandidáti s vyšším počtem hlasů neodstoupili. Funkce prezidenta republiky je neslučitelná s jinou funkcí ve státní správě i ve vedení podniků a firem.
K hlasování se přistupuje na výzvu Poslanecké sněmovny. V případě, že je úřad prezidenta republiky z jakékoliv příčiny uprázdněn nebo, v případě, že Nejvyšší soud na dotaz Senátu zjistí, že prezident nemůže vykonávat svou funkci , jsou jeho funkce (s výjimkou vypsání plebiscitu) prozatímně vykonávány předsedou Senátu a nemůže-li je vykonávat, pak vládou. V případě uprázdnění úřadu, nebo je-li překážka Ústavním soudem prohlášena za trvalou, koná se volba nového prezidenta.
Prezident může býti volen nejvíce dvě období za sebou. Funkce se ujímá složením slibu na ústavní listinu před oběma komorami Národního shromáždění.
Prezident republiky je hlavou státu, zastupuje stát navenek a má politickou odpovědnost. Je hlavou výkonné moci. Jmenuje ministerskou radu, jejíž členové jsou odpovědni pouze prezidentovi. Vláda jako celek může být odvolána pouze čtyř pětinovou většinou přítomných poslanců. Prezident předsedá ministerské radě, pokud se zúčastní jejího zasedání. Vyhlašuje volby do Národního shromáždění, podepisuje mezinárodní smlouvy a dohody, které však musí býti ratifikovány Národním shromážděním. Je vrchním velitelem branné moci, vyhlašuje výjimečný stav, vypovídá válku, a to po předchozím souhlasu NS, nebo na jeho výzvu. Jmenuje generály a plukovníky všech ozbrojených složek. Uděluje a propůjčuje státní vyznamenání. Má právo se účastnit zasedání obou komor Národního shromáždění, kde dostává na požádání slovo. Udílí milost a zastavuje trestní řízení. Na návrh zastupitelstva jmenuje primátora hlavního města Prahy.
Podepisuje zákony. Má právo veta, které je možno přehlasovat jen třípětinovou většinou obou komor parlamentu. Přijímá představitele zastupitelských misí a jmenuje vedoucí diplomatické představitele státu.
4. Národní shromáždění se skládá z Poslanecké sněmovny a Senátu.Poslanci Poslanecké sněmovny jsou voleni v přímých volbách na základě všeobecného volebního práva a poměrného zastoupení. Jakákoliv omezující diskriminace této zásady jak pro pasivní, tak i aktivní volební právo je nepřípustná. Aktivní volební právo mají všichni občané České republiky, kteří dovršili v den voleb 18 let a nebyli soudně zbaveni svéprávnosti ani čestných občanských práv, pasivní volební právo pak občané, kteří dovršili 21 let. Občané ČR usazení mimo historické země volí do Poslanecké sněmovny. Ve volbách do Poslanecké sněmovny se volí kandidáti politických stran. Volební období trvá čtyři léta.
Kompetence Poslanecké sněmovny: Schvaluje zákony – na návrh prezidenta, skupiny poslanců, po případě na návrh Senátu; schvaluje rozpočet, provádí kontrolu a dohled nad ČNB a odvolává jejího guvernéra. Může vyslovit nedůvěru vládě, po případě jednotlivým ministrům a to čtyř pětinovou většinou přítomných poslanců. Poslanecká sněmovna jmenuje předsedu NKÚ. Poslanci mohou býti vydáni k trestnímu stíhání jen se souhlasem Poslanecké sněmovny. Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nejsou trestně odpovědni.
Senátoři jsou z jedné třetiny jmenování prezidentem (na jedno volební období) a ze dvou třetin delegování zaměstnaneckými a zaměstnavatelskými sdruženími a to na základě svobodných voleb jednotlivých sdružení. Tyto podrobnosti upraví organický zákon. Senátoři jmenovaní prezidentem jsou vybíráni z řad českých občanů - nositelů nejvyšších státních vyznamenání, čelných představitelů církví, rektorů vysokých škol a dalších vynikajících osobností našeho veřejného života. Funkční období trvá čtyři roky, počítá se dva roky po volbách do Poslanecké sněmovny tak, aby se funkční období obou komor vzájemně překrývala o polovinu. Senátor musí být starší čtyřiceti let a být bezúhonný.
Kompetence Senátu: Schvaluje zákony na návrh prezidenta, skupiny poslanců, Senátu, a to s výjimkou zákona o státním rozpočtu, který je výhradně v rukou Poslanecké sněmovny. Jmenuje guvernéra a bankovní radu ČNB. Odvolává předsedu Nejvyššího kontrolního úřadu. Senátoři mohou býti vydáni k trestnímu stíhání jen se souhlasem Senátu. Za projevy učiněné v Senátu nejsou trestně odpovědni.
5. Moc soudní vykonávají jménem České republiky nezávislé soudy. Na výkonu soudnictví se podílí lid. Soudce jmenuje prezident. Jejich jmenování je dvou etapové, první po splnění kvalifikačních předpokladů a to na dobu pěti let, druhé jmenování je doživotní t.j. do sedmdesátého roku věku s tím, že mandát může býti prodloužen na dalších pět let. Pokud dojde k povýšení soudce do funkce soudu vyšší instance i zde se uplatňuje dvou etapový princip. Zde však v případě, že nedojde k definitivnímu jmenování, má právo soudce se vrátit do své původní instance. Jinak budeme prosazovat koncepci jednoho Nejvyššího soudu, který bude míti za tímto účelem svá specializovaná kolegia podle oboru ( civilní. správní trestní). O ústavní problematice budou rozhodovat všichni členové Nejvyššího soudu. O organizaci soudnictví rozhodne organický zákon. V zásadě zůstane zachován princip soudcovské nezávislosti. K odvolání soudce může dojít pouze tehdy, dopustil-li se trestného činu, porušení soudcovské etiky, po případě není schopen ze zdravotních důvodů svůj úřad vykonávat. Řízení o odvolání soudce provádí komise složená z předsedy Nejvyššího soudu, předsedy Poslanecké sněmovny a předsedy Senátu, které předsedá předseda Nejvyššího soudu. Tito členové se mohou dát zastoupit členem Nejvyššího soudu, který jednání předsedá, členem Poslanecké sněmovny a členem Senátu. Organizační řízení soudů spadá pod ministra spravedlnosti, jehož jediná povinnost vůči soudcům je organizační a zajištění hmotné vybavení. Ministr spravedlnost přímo řídí též celý systém státních zástupců, podrobnosti upraví organický zákon.
6. ČNB. Mimo předkládání zpráv o hospodaření PS NS, možnosti odvolání guvernéra a možnosti kontroly od NKU musí být centrální banka nezávislá, zejména od moci výkonné. Z těchto důvodů rozhoduje o jmenování i odvolání guvernéra Poslanecká sněmovna. ČNB je cedulovou bankou odpovědnou za měnovou politiku státu a zejména je pověřena nad dozorem činností jednotlivých bank hospodařících na našem území. Guvernér ČNB je přímo odpovědný za diskontní a eskontní sazby a je povinen v případě ohrožení měnového systému, po případě hrozby konkursu kterékoliv banky operující na území našeho státu, ihned informovat prezidenta a předsedy obou parlamentních komor. Podrobnosti o činnosti ČNB upraví zákon o ČNB.
7. Nejvyšší kontrolní úřad. Úkolem Nejvyššího kontrolního úřadu je zajištění kontroly na hospodářskou a i jinou činnost státní správy jako zpětné vazby činnosti. Ve zvláštním zákoně budou upraveny a podrobně specifikovány pravomoci NKÚ.
V čele úřadu stojí předseda, který je do své funkce jmenován Poslaneckou sněmovnou. Jeho případné odvolání provádí Senát. Tato skutečnost však nikterak nebrání NKÚ, aby prováděl i kontrolu hospodaření těchto dvou parlamentních komor. Totéž se týká i hospodaření jednotlivých soudních útvarů.
8. Recepce mezinárodního práva. Platnost mezinárodních dohod, které náš stát uzavře se stávají součástí našeho právního systému. Vyhrazujeme si však provést revizi uzavřených dohod s tím, že pokud budou již uzavřené smlouvy a pakty směřovat proti životním zájmům našeho státu, je vypovědět.
9. Lidové hlasování. O platnosti takto koncipované ústavy, kterou až nastane čas předložíme po celonárodní debatě v paragrafovaném znění, rozhodne lidové hlasování. Ke schválení této nové ústavy budeme požadovat třípětinovou většinu. Další dodatky a změny již budou schvalovány Národním shromážděním s tím, že některé úpravy závažnějšího charakteru je možno předložit lidovému hlasování.
10. Listina základních práv a svobod. O tom zda se tento dokument stane součástí našeho ústavního pořádku rozhodne lidové hlasování v rámci plebiscitu o ústavě samostatně, i když předpokládáme, že se tak stane jednoznačně. Chceme však, aby v tak závažných otázkách byly věci rozhodnuty formou přímého hlasování.
Vnitřní politika•
I. Civilní správa
1. Organizace státu. Základem výkonné moci musí býti efektivní administrativa oddaná národu a státu a ne momentálně vládnoucí politické straně.
Akční program • Bezpečnost - Rodina • |
Koncepce konzervativního nacionalismu |
Ústavní zřízení |
Vnitřní politika |
Zahraniční politika |
Otázky vojenství a obrany státu |
Hospodářský program |
Pravomoci měst a obcí jsou jednak přirozené (tedy hájení svých zájmů v rámci obecních hranic v mezích možností obce) a jednak přenesené (vykonávání úkolů státní správy přikázaných státem). Naopak úlohou státní správy v obecní politice je zabezpečování potřeb jednotlivých obcí tam, kde na to jejich samotné síly nestačí, a dále pak v hájení zájmů celku oproti případně protichůdným zájmům místním, za podmínek stanovených zákonem.
V obcích, kde počet obyvatel nepřesahuje 300, může být volen jen starosta a pro případ jeho nepřítomnosti ještě zástupce. Ostatní rozhodování příslušníci zastupitelstvu budou pak prováděny přímo, a to shromážděním občanů. Tímto způsobem bude v možné míře upřednostněn akt přímé demokracie.
Zásadně nesouhlasíme s vytvořením tzv. vyšších územně samosprávních celků, které považujeme za organizačně neefektivní, oslabující centrální moc a vzdalující výkon služeb státu od občanů.
Z hlediska dlouhodobé perspektivy je nutno připravovat znovuzavedení domovského práva, právního institutu zrušeného minulým režimem. Jsme si však vědomi komplikací, které tímto nastanou, takže tento zákon musí být dlouhodobě připravován tak, aby nevyvolal v zemi chaos. K tomuto kroku nás vede snaha po posílení vazby občana s jeho obcí. V součinnosti s daňovou a sociální reformou považujeme za vhodné převést sociální dávky spíše na formu daňových úlev a dále tyto z centra na obce. Povinností obce vždy bylo se i postarat o krátkodobě sociálně oslabené své občany. Dlouhodobá a plošná sociální krize se musí řešit systémově na vyšší úrovni. Další, možná ještě významnější, rovinou domovského práva je nástroj v rukou zastupitelstev, který může omezit masovou migraci obyvatelstva do několika přelidněných center, což je problém, se kterým se dnes potýká celý svět. Samozřejmě ani zde nesmí zůstat řešení jen u zavedení této instituce, ale musí na ni navazovat snaha podporující například ekologicky a zdravotně nezávadnou výrobu na venkově. Domovské právo je podle nás nezbytné k znovunabytí pravomocí obcemi, které o ně postupně přišly v minulém režimu a dosud na ně nebyly plně převedeny.
2. Národnostní menšiny. Trváme na tom, že na počátku jakékoli politiky vůči národnostním menšinám musí být zaručena zásada o rovnosti všech občanů před zákonem. Je nutno přijmout zákon o státním českém jazyku. Rozhodně odmítáme názory vycházející z úřadu vládního zmocněnce pro lidská práva, žádající volené zástupce menšin pro jednání se státní mocí. Takové stanovisko označujeme za partikularismus, na jehož základech jsou porušována práva o rovnosti všech občanů před zákonem.
3. Státní občanství. Státní občanství se nabývá:
a) narozením
b) udělením (cizincům české národnosti, cizincům dlouhodobě žijícím a pracujícím na území ČR, cizincům zdědivším nemovitý majetek na území ČR, ve výjimečných případech též i dalším)
c) uzavřením manželství
Státní příslušnost nemůže být nedobrovolně odňata. Vydání občana ČR k trestnímu stíhání do ciziny je nepřípustné.
Státní občanství je možno udělit cizozemcům české národnosti. V tomto případě se jedná o občany českého původu, kteří sami anebo jejich předci pod vlivem různých událostí opustili českou zemi a hodlají se vrátit zpět. (Příklad: čeští navrátilci z bývalého SSSR nebo exulanti ze Západu.) Dále je možnost udělení státního občanství v případě, že někdo žije nepřetržitě 10 let na území ČR a je zde výdělečně činný. V tomto případě má právo žádat o udělení státního občanství. Cizinec nemůže nabýt nemovitý majetek na území našeho státu jinak než dědictvím. Pak má právo požádat o udělení českého státního občanství. Předpokladem udělení občanství je znalost českého jazyka na úrovni ukončené základní školy, dále beztrestnost, u plnoletých žadatelů dále soběstačnost, u neplnoletých zabezpečení rodičů či pěstounů.
II. Bezpečnost
4. Zpřísnění trestů pro společensky nebezpečné trestné činy:
Zavedení trestu doživotního vězení, bez nároku na propuštění u zvláště závažných trestných činů, jako například:
a) zavrženíhodný způsob vraždy
b) pro drogové dealery většího rozsahy, množství bude upraveno v trestním zákoně
c) vlastizrada a velezrada ve válečném stavu
d) závažné násilí na dětech
Chceme vyvolat společenskou diskusi o trestu smrti. Tato diskuse má být zakončena všelidovým referendem s eventuálním dopadem na Listinu základních lidských práv a svobod. Dále podporujeme zvýšení sazeb pro většinu úmyslných trestných činů. Proti recidivě se nám jeví jako účinný princip ochrany společnosti „třikrát a dost“.
V těchto případech se totiž nejedná o odstrašení či převýchovu pachatelů, ale mnohem více o ochranu společnosti před jejich další případnou trestnou činností. Naopak jako odstrašující a výchovné prostředky vidíme i ve větším využití možností tzv. alternativních trestů.
5. Drogová problematika. V boji proti drogám, které považujeme za jedno z největších nebezpečí ohrožujících zdraví národa, navrhujeme podporovat stávající a vznikající dobrovolná občanská sdružení na bázi občanských hlídek. Povinnost orgánů činných v trestním řízení - Policie ČR je poskytnout těmto hlídkám logistické zázemí a vyčlenit minimálně jednoho ozbrojeného policistu na její ochranu. Garantem efektivity této spolupráce je obec a Policie ČR. Činnost těchto hlídek by jednak mohla zlepšit spolupráci policie s občany a tím i vzájemné vztahy, dále by byl znásoben počet lidí, zabývajících se drogovým problémem v terénu.
6. Bezpečnostní složky MV. K současné Policii ČR zřídit další vojensky organisované ozbrojené sbory na způsob někdejšího četnictva. Tento sbor by měl dva základní úkoly. Jednak bezpečnostní službu v terénu dle určení, zejména v menších obcích a na venkově. Dále by se stal ozbrojenou posilou vojska, jež je ze zahraničně - politických ohledů i přímo smluvních důvodů početně omezeno.
7. Vízová politika. V současné situaci zavést vízový styk se všemi státy bývalého SSSR s výjimkou Pobaltí, dále s Rumunskem, Bulharskem a všemi dalšími problémovými zeměmi. Je nutno zvážit zavedení vízové povinnosti pro občany USA a Kanady, a to proto, že celá záležitost vyvolává nerovnoprávný vztah mezi státy. Zpřísnit podmínky pro přistěhovalce z problémových zemí, v žádném případě nepřijímat ekonomické přistěhovalce, kteří zde budou pouze zvyšovat míru nezaměstnanosti českých lidí. Hlásíme se však k morální povinnosti přijímat politické emigranty, už jen z důvodu morálního dluhu našeho národa k ostatním, když většinu dvacátého století země všech kontinentů hostili české politické emigranty. Těmto tedy hodláme poskytovat status „politického uprchlíka“ umožňující legálně pracovat v naši zemi. Je však třeba uzavřít dvoustranné smlouvy zejména s okolními státy o vracení uprchlíků zadržených na hraničním pásmu, jakou má s námi SRN. Z mezinárodního hlediska má totiž povinnost přijmout emigranta první svobodná země, kterou tento prochází. Za tímto účelem je třeba zejména definovat politického uprchlíka. V problematice tzv. uprchlíků humanitárních (prchajících zejména před válkou či živelnou katastrofou) má naše země dobrou tradici. Zejména chceme zdůraznit, že je vhodné se postarat o děti z postižených oblastí, které jsou jednak nejzranitelnější, jednak si mohou odnést kladný vztah k naší zemi a tak přispět k dobrým vztahům mezi naším a jejich státem do budoucna, a to i v hospodářské rovině.
Zahraniční politika•
Akční program • Bezpečnost - Rodina • |
Koncepce konzervativního nacionalismu |
Ústavní zřízení |
Vnitřní politika |
Zahraniční politika |
Otázky vojenství a obrany státu |
Hospodářský program |
Budeme se spolupodílet na všech akcích za účelem ukončení všech lokálních konfliktů, aby naše planeta se konečně stala planetou míru.
Opakujeme znovu, že jsme si vědomi, že naše možnosti v tomto směru jsou omezené, budeme však připraveni kdykoliv zasáhnout v roli případných arbitrů. Ve dvoustranných vztazích i ve vztazích na mezinárodním fóru budeme stát na principu, že poměry každého státu, který je členem OSN jsou jeho vnitřní záležitostí a nikdo nemá právo do nich zasahovat. Takový zásah je možný jen v závažných případech a na základě jasně daného předchozího mandátu. OSN. Navíc k takové akci může být dán souhlas jen pokud se dotyčný stát chová jako agresor. Takovým příkladem může být i skutečnost, že se stává prokazatelně základnou mezinárodního terorizmu nebo svévolně vyrábí zbraně hromadného ničení. Jinak poměry ve vlastní zemí jsou jeho vnitřní záležitostí a nikdo nemá právo do kterékoliv země násilnou formou exportovat svůj společenský systém.
Jako země ležící ve středu Evropy, prohlašujeme, že chceme spolupracovat nejen v rámci této oblasti, ale se všemi evropskými státy a to na základě plné rovnoprávnosti. Zcela jednoznačně odmítáme evropskou politickou integraci pod nějakou blíže neurčenou federalistickou strukturou. Takový systém v rámci pojetí multikulturní společnosti znamená zánik základních hodnot na kterých je naše evropská civilizace postavena. Z těchto důvodů jsme připraveni při nejbližší vhodné příležitosti iniciovat naše vystoupení z tohoto svazku, který považujeme v této podobě za útvar směřující proti zájmům českého národa a státu. Našim cílem je Evropa vlastí, můžeme též říci Evropa národů, a to od Gibraltaru až po Ural. A to si vyžádá trpělivý dialog nejméně další generace. Hovoříme-li o spolupráci se všemi evropskými státy, máme tím na mysli i dobré sousedské vztahy s Německem. Jednoznačně však říkáme, a to jednou provždy, že otázka odsunu a platnosti tak zvaných Benešových dekretů je pro nás nezměnitelná. Nakonec v důsledku zabavení německého majetku jsme se vzdali reparací. Učiníme vše pro to, aby nikdo nemohl zvrátit výsledky druhé světové války. Kdokoliv se o to pokusí, bude z naší strany považován za nacistu a jako k takovému se k němu budeme chovat. V rámci evropské spolupráce jsme zásadně proti uvalování jakýchkoliv sankcí vůči jiné evropské zemi. Považujeme to za urážející, nedůstojné a principálně nebezpečné.
Protože žijeme v době, kdy dochází k obrovské migraci obyvatel budeme zavádět vízovou povinnost vůči všem těm státům, odkud nám toto nebezpečí hrozí. Nehodláme v žádném případě rozšiřovat počty nezaměstnaných v našem státě. Na druhé straně však poskytneme azyl těm, kteří byli v důsledku svých politických postojů nuceni svou zemi opustit. Tím splatíme i dluh našich předchozích generací.V rámci provádění vízové politiky budeme zvažovat i zavedení víz vůči občanům USA a Kanady. Tyto země totiž svou politikou porušují princip rovnoprávnosti. Jsme si vědomi složitosti celé problematiky, neboť v těchto státech žije řada našich krajanů a my máme eminentní zájem na našich vztazích se všemi Čechy usazenými kdekoliv ve světě. Rozšiřování vztahů na všech úrovních s těmito našimi bratry, kteří nezapomněli na svoji vlast je pro nás jedním ze základních pilířů naší politiky.
V rámci Evropy musíme učinit vše pro to, abychom obnovili naše dobré vztahy se státy balkánské oblasti. Jedná se o naše tradiční odbytiště, navíc v těchto zemích máme dobré přátelské vztahy. Totéž se týká i našich vztahů s Ruskem a ostatními státy bývalého Sovětského svazu. Náš zájem by zde měl spočívat na obnovení jak hospodářských tak i kulturních vztahů s národy žijícími v těchto oblastech. Krátkozrakou politikou k této části světa jsme totiž hodně ekonomicky ztratili a profitují na tom dnes jiní. A domnívat se, že snad jsme zde něco schopni zásadně ovlivnit, je politický nesmysl.
Totéž se týká i našeho angažování na Blízkém a Středním Východě. V této oblasti jsme historicky považováni za seriozní obchodní partnery, kteří na rozdíl od těch ostatních se nepokoušeli nikdy zasahovat oficiálně do vnitřních záležitosti těchto zemí. Učiníme vše pro to abychom tak nečinili ani v dnešní době. Tyto země mají právo se vyvíjet v duchu svých tradic a kultury, ve které vyrostly.
Musíme též prohloubit naše ekonomické vztahy s Čínou, která po léta byla jedním z nejsolidnějších obchodních partnerů. Domníváme, že je na čase abychom se v oblasti zahraničně politických vztahů zbavili ideologických brýlí a starali se o vlastní prospěch. Jinak se té katastrofální obchodní bilance našeho zahraničního obchodu nezbavíme nikdy.
Naše účast v NATO. Tuto skutečnost bereme jako současnou realitu. Považujeme za naši národní hanbu, že jako součást této organizace a to bezprostředně po vstupu, jsme se stali spoluviníky agrese proti bratrské Jugoslávii. Žádné alibistické výmluvy zde nejsou nic platné. Nesmíme zapomínat, že jsme dali k disposici náš vzdušný prostor.
Otázku našeho členství budeme posuzovat podle toho, jak se její účastníci budou chovat. To se týká především hegemona této organizace, kterým jsou USA.
Celkově by naše zahraniční politika měla býti prováděna určitou formou aktivní neutrality, to znamená býti maximálně flexibilní a snažit se vždy hledat smírné řešení. Jistou naši výhodou je skutečnost, že oblast, ve které se nacházíme, není bezprostředně krizová.
Otázky vojenství a obrany státu•
Akční program • Bezpečnost - Rodina • |
Koncepce konzervativního nacionalismu |
Ústavní zřízení |
Vnitřní politika |
Zahraniční politika |
Otázky vojenství a obrany státu |
Hospodářský program |
Úkolem vojska je bezpochyby v prvé řadě obrana lidí, majetku, samostatnosti a území státu v případě válečného střetu, teroristického útoku, separatistických či povstaleckých tendencí, ozbrojeného povstání ve jménu nepřijatelné ideologie, ale i např. při živelné katastrofě. Stát, který zanedbává svou přípravu k možnému vojenskému střetnutí přímo provokuje k agresi své skutečné i potenciální nepřátele a zároveň nabízí své území jako možné bojiště k řešení cizích sporů.
Na každém jednotlivém občanovi leží odpovědnost za obranu vlastního státu. To ovšem nesnímá s beder politické representace národa úkol tuto obranu vybudovat a udržovat. Armáda připravená bojovat za naši vlast je pro národ nesrovnatelně hodnotnější než jakkoli velká representační expediční jednotka v cizině, třeba by tam hájila skutečně naše zájmy a nám blízké morální hodnoty. Z obdobných důvodů budeme prosazovat pro naše vojsko duch národní a ne ideologický. Obrana demokracie a jejích hodnot je důležitá, ale obrana národa a jeho území je z morálního pohledu nesrovnatelně důležitější. Pro zlepšení vztahu občanů k obraně státu považujeme za nutnou morální výchovu a osvětu od školního věku, výchovu k vlastenectví a obětavosti, občanskému a národnímu uvědomění, ovšem výchovu oproštěnou pokud možno co nejšíře od ideologických dogmat.
Úkolem obranné politiky naší vlády musí být v prvé řadě udržení skutečné, nikým a ničím neprotektorované ani nepodmíněné nezávislosti. Sebelepší spojenci nás sami nespasí, neponesou a ani nemohou nést odpovědnost za naší národní a státní existenci. Spojenci mohou jen doplnit naše odhodlání bránit své území za každou cenu za jakýchkoliv okolností; těžko někdo přijde na pomoc tomu, kdo nemá sám dostatek vůle k boji. Právě naše odhodlání musí být prvním a největším varováním i reálným nebezpečím pro potencionální nepřátele! Pochopitelně, že čím větší bude síla a spolehlivost našich spojenců, tím klesá pravděpodobnost možného ozbrojeného konfliktu. Síla spojenectví je dána vojenskou silou jednotlivých členů a vůlí a odhodláním si vzájemně pomoci. Žádné spojenectví nad námi neotevře zadarmo "ochranný deštník". Účinné spojenectví musí být svázáno odhodlaností, vůlí a spojujícími společnými morálními zásadami a reálnými politickými záměry a cíli. Jestliže z tohoto výčtu něco chybí, pak je spojenectví jen neupřímná póza, či, v horším případě, nerovný vztah vazala, který se za ochranu před nepřítelem zříká své státní suverenity. Ale ani sebelepší spojenectví nás nezbavuje morální povinnosti vůči sobě samým i vůči našemu národu na stoprocentně samostatné odhodlání a připravenost k boji za sebenepříznivějších podmínek, neboť jen toto odhodlání a připravenost dodá spojenectví vzájemnou důvěru. Počítání s cizí pomocí jako výchozí daností je zbavování se odpovědnosti, pokrytecké chytračení, ano - je prvým krokem ke kapitulaci, kdy podmíněná rezignace na sporný bod, dobrovolné ustoupení nespravedlivému či morálně nepřijatelnému nátlaku je chápáno jako obstojné a přijatelné východisko z nepříjemné situace.
Pochopitelnou podmínkou úspěchu v této otázce je výchova národa jako celku i nejširšího občanstva morálně i fyzicky k této občanské i vlastenecké povinnosti. Je také třeba v očích veřejnosti rehabilitovat vojsko a přehodnotit celkový negativní vztah k němu, který pramení za prvé ještě z dob minulých (lidé mají oprávněné obavy ze skladby důstojnického sboru), za druhé z poznatků ze současnosti (korupce, špatná kázeň, morálka jak gážistů, tak vojáků základní služby). Toto se musí díti jednak výměnou většiny zprofanovaného důstojnického sboru, o jehož kvalitách bohužel svědčí i nedostatečná kázeň na některých posádkách, jednak vylepšením sociálního a společenského postavení vojáka ve společnosti. Demokratická kontrola armády je nejlépe zaručena jejím občanským charakterem, tedy všeobecnou brannou povinností. Vojsko je nejlépe kontrolováno zástupem vojáků základní služby a záložníky, kteří svým občanským uvědoměním a vlastenectvím znemožňují zneužití z nich složených jednotek (tedy celkově těch nejpočetnějších) proti vlastnímu národu a jeho zájmům. Toto je ovšem podmíněno politickou uvědomělostí a přehledem vojáků ve veřejném dění a kvalitou vojenského výcviku.
Úvahy o vybojování budoucí války někde na vzdáleném cizím území musíme považovat za nemorální, byť bychom mohli eventuelního nepřítele paralyzovat dříve, než by nás přímo ohrozil. Takto ovšem mohou uvažovat i jiní - a bojištěm k řešení cizích problémů by se snadno mohla stát naše vlast.
Opravdovou vůli bránit náš stát může mít jen občanská armáda, neboť v okamžiku, kdy se odmítáme aktivně účastnit naší obrany, ji morálně zpochybňujeme v samotné podstatě. Sebelepší profesionální kontingent bojující v daleké cizině či na našich hranicích totiž těžko může být prodchnut vlasteneckým duchem bojovníků za svobodu, rodinu a morální hodnoty a nemůže s nás sejmout břímě odpovědnosti za náš stát a budoucnost našeho národa. Neboť národ sám svými činy se musí zasloužit o své příští lepší bytí.
Součásti naší vojenské doktríny musí býti ochrana našich státních hranic a připravenost hájit naší nezávislost. Naše spojenectví v rámci NATO považujeme za podmíněné, neboť nás zatahuje k účastí na válečných konfliktech, se kterými bychom neměli míti nic společného. NATO bylo vybudováno jako přesně vymezený regionální obranný pakt, který se naprosto osvědčil ve studené válce. Svým agresivním aktem vůči bratrskému srbskému národu však tyto své zásady překročil. Z těchto důvodu bude nutno dlouhodobě zvážit vlastní vojenskou a případně i politickou účast v tomto vojenském seskupení. Naše strategická poloha z hlediska vojenského plánování je nezanedbatelná a dává nám z politického hlediska dobré manévrovací schopnosti v rámci této organizace.
Hospodářský program Národního sjednocení
K EKOLOGICKÉ A SOCIÁLNĚ TRŽNÍ EKONOMICE•
I. PRINCIPY EKOLOGICKÉ A SOCIÁLNĚ TRŽNÍ EKONOMIKY.
1.1. Základy ekologické a tržní ekonomiky.
Akční program • Bezpečnost - Rodina • |
Koncepce konzervativního nacionalismu |
Ústavní zřízení |
Vnitřní politika |
Zahraniční politika |
Otázky vojenství a obrany státu |
Hospodářský program |
Ekologická a sociálně tržní ekonomika je ekonomickým a sociálním programem pro každého. Její intelektuální základ je založen na pojmu svobody a zodpovědnosti, který je sám o sobě součástí chápání člověka v rámci národní a státní pospolitosti. Jako takový je v kontrastu jak se socialistickou ideou plánovaného hospodářství, tak s liberálním pojetím ekonomického systému bez omezení. Podporujeme myšlenku ekologické a sociálně tržní ekonomiky, protože nabízí ve srovnání s jinými systémy lepší možnosti k uvedení našich koncepcí svobody, národní a státní pospolitosti a spravedlnosti ve skutečnost. Takový systém je založen na kombinaci odměny za zásluhy a zajištění sociální spravedlnosti, na zodpovědnosti a solidaritě, na osobní zodpovědnosti a sociální jistotě. Spojuje osobní ambice něco udělat a něčeho dosáhnout s principem usmíření a spolupráce ve společnosti, společně s ekologickými principy, které zajišťují ochranu všech vytvořených a zděděných společenských hodnot.
1.1.2. Svoboda a odpovědnost v ekologické a sociálně tržní ekonomice.
Důvěřujeme v lidskou schopnost rozvoje v podmínkách svobody a zodpovědnosti. Víme, že lidstvo je schopno zneužít své schopnosti a žít bez uvážení sociálních a ekologických hledisek, a proto věříme, že stát má stanovit rámec, který pomáhá posílit v rámci ekonomického systému samoregulaci a zaváže ty, kterých se to týká, aby vzali sociální a ekologické aspekty v úvahu. Tady jsou svázány principy odpovědnosti, sociální politiky společně s ekologii a vzájemně se tak určují. Chceme rozvinout ekologickou a sociálně tržní ekonomiku takovým způsobem, aby osobní iniciativa byla posílena, stále více lidí bylo zainteresováno na sociálním a ekonomickém pokroku a životní prostředí požívalo účinnou ochranu.
1.2. Konkurence a trh.
1.2.1. Vzájemná role trhu a státu.
Dvojice rolí, role trhu a konkurence, je ústřední v našem pojetí hospodářství a umožňuje dosáhnout svobody v pravém slova smyslu. Trh je hospodářským ekvivalentem svobodné demokracie. Konkurence podněcuje lidi k dosahování výsledků, a tak slouží systému jako celku. Trh a konkurence umožňuje zajistit lidem zboží a služby účinně a za nízkou cenu, zajistí že výroba odpovídá požadavkům spotřebitelů, podněcuje inovace a nutí společnosti ke stálému procesu racionalizace. Pokud by stát hrál více prominentní úlohu, trh by fungoval méně účinně, což často omezuje schopnost lidí dosahovat výsledky s větší prosperitou a méně svobodně pro všechny zúčastněné. Ale trh sám nemůže vytvářet sociální spravedlnost. Spravedlnost podmíněná produkcí na trhu není totéž jako sociální spravedlnost. Proto je ekologická a sociálně-tržní ekonomika kombinována systémem trhu a systémem sociálního zajištění podle principu, že má být podle možnosti co nejvíce trhu - aby byla podporována osobní iniciativa, touha po aktivitě a pocit odpovědnosti sám za sebe - a jen tolik státní péče, kolik je nezbytné - aby byla zajištěná soutěž a současně zachovány ekologické a sociální prvky systému.
1.2.2. Soukromé vlastnictví se sociální zodpovědností.
Součástí a základem jakéhokoliv svobodného sociálně tržního systému je koncept sociálně zodpovědného soukromého majetku. Soukromé vlastnictví výrobních prostředků je nutné, pokud mají být nedostatkové výrobky používány úsporně a jejich úspora má být prováděna co nejefektivněji. Svoboda smlouvy, svoboda obchodu, svoboda zakládání podniků a svoboda volby povolání jsou podstatné požadavky pro svobodnou ekonomickou aktivitu a příležitosti k zisku a riziku ztráty.
1.3. Sociální pořádek.
1.3.1. Sociální spravedlnost.
Ekonomický systém a sociální řád jsou vzájemně neoddělitelně spojeny a každý omezuje a současně doplňuje ten druhý. Hospodářská politika, které chybí sociální spravedlnost ohrožuje sociální smír a současně vede k ekonomickým ztrátám a sociální nestabilitě. Sociální systém, který propagujeme je ten, který kombinuje principy lidskosti a hospodářské životaschopnosti a vytváří spravedlnost tam, kde je podpora a rozdělování nutné. Vede k posilování osobní zodpovědnosti a vede k osobní pomoci a aktivnímu stavu národní a státní pospolitosti.
1.3.2. Solidarita a podpora.
Naše politika v oblasti sociálního systému je založena na principu solidarity a podpory. Chceme, aby společnost chránila jednotlivce před těmi riziky, která nemůže nést sám. Koncepce povinného sociálního pojištění a rovnosti pokud jde o podporu je ústředním bodem sociálního pořádku, ve který věříme. Tím se nikterak nezříkáme soukromého sociálního pojištění nad rámec povinného pojištění státního schématu sociálního pojištění.
1.3.3. Mezigenerační solidarita.
Náš sociální program je do značné míry závislý na mezigenerační solidaritě. Za daných dlouhodobých demografických změn, které nyní nastávají, musíme být pečliví, abychom nevystavili tuto dohodu mezi generacemi přílišnému napětí. Náš pohled na principy solidarity a podpory umožňují do jisté míry přenést riziko na ramena jednotlivce, neboť česká společnost musí dříve či později dosáhnout určité míry prosperity.
1.3.4. Sociální partnerství.
Myšlenka sociálního partnerství v průmyslu je zvláště důležitá pro náš sociální řád a pro úspěch našeho hospodářství. Příklady jiných průmyslových států ukazují, jak důležitý je sociální smír pro produktivitu. Sociální partnerství v ekologické a sociálně tržní ekonomice znamená pro všechny zaměstnance spolurozhodování, samoregulaci a sociální pojištění, zaměstnanecké akcie ve společnostech a svobodné kolektivní vyjednávání.
1.3.5. Svobodné kolektivní vyjednávaní.
Právo na svobodné kolektivní vyjednávání je důležitým faktorem pro průmyslový smír dosažený v této zemi. Myšlenka partnerství potřebuje dobře fungující zaměstnanecké organizace a asociace zaměstnavatelů. Zaměstnanecké organizace a vedení podniků nesou zvláštní zodpovědnost za plnou zaměstnanost, systém spolurozhodování zaměstnanců, monetární stabilitu a růst a tedy celkovou prosperitu společnosti. Základními prvky našeho sociálního pořádku je zajištění odpovídající ochrany zaměstnanců, systém spolurozhodování zaměstnanců, zaměstnanecké akcie ve společnostech, sociální partnerství a stejná práva mužů a žen.
1.3.6. Ekologický pořádek.
Jako národně orientovaná strana jsme doplnili ekologickou dimenzi k sociálně tržní ekonomice. Více než tak bylo v minulosti chceme použít tržní síly a řídící mechanismy, abychom zajistili, že k přírodě a životnímu prostředí je přistupováno s respektem. Předmětem ekologické a sociálně tržní ekonomiky je dosáhnout syntézy ekonomiky, sociální spravedlnosti a ekologie.
1.3.7. Vzájemná závislost člověka, přírody a životního prostředí.
Odpovědnost k vlastnímu národu a státu musí být vedoucím principem pro naše ekonomické aktivity, a musíme je založit na vzájemné závislosti člověka, přírody a životního prostředí. Náš přístup k ekologickým otázkám je založen na principech „prevence", které by se dalo vyjádřit úslovím „ať znečišťovatel platí". V budoucnosti chceme, aby všichni, kdo pochybí při péči o životní prostředí nebo ho poškodí, nesli náklady vyplývající z jejich aktivit. A to je možné jen tehdy, pokud jsou tyto náklady vypočítány realistickým způsobem. Věříme, že tímto způsobem ukazujeme naší vůli chránit životní prostředí a podněcujeme jiné, aby dělali totéž.
1.3.8. Mechanismy tržní ekonomiky k ochraně životního prostředí.
Kombinace motivované tržní ekonomiky a odpovídající legislativy je cestou k dosažení těchto cílů. Obojí může sloužit k vyjádření omezenosti přírodních zdrojů. Spolu s naší vírou v pojem osobní zodpovědnosti upřednostňujeme zpočátku plné využití dobrovolné spolupráce před volbou státní regulace. Budeme pokračovat v požadavcích na ekologickou legislativu se zákazy, doporučeními, limity, požadavky a systémy povolování, pokud je nutno zabránit přímému ohrožení lidstva a životního prostředí. K zapojení potenciálních a inovovaných schopností průmyslu do služeb životního prostředí chceme více využívat ekologické prvky v daňové legislativě, ekologických dávkách, kompenzačních schématech, certifikacích a regulacích odpovědnosti. Odměňováním ekologicky citlivých aktivit využitím tržních mechanismů a spojováním nákladů s poškozováním prostředí nastoupíme cestu ekologicky realistických cen a posilování osobních zájmů na ochraně a zachování životního prostředí.
1.3.9. Nové pojetí prosperity a růstu.
Jako národně orientovaná strana jsme zastánci nového pojetí prosperity a růstu. Důležitým prvkem prosperity je zdravé prostředí, ve kterém žijeme. Růst znamená mnohem více než prosté zvyšování spotřeby zboží a služeb. Naše nové pojetí pojmu růstu zahrnuje šetrné využívání přírodních zdrojů zaváděním moderních výrobních postupů a stanovení ekologicky realistických cen za ty postupy, které nepůsobí poškozování životního prostředí.
II. ZLEPŠENÍ KONKURENČNÍHO POSTAVENÍ ČESKÉ REPUBLIKY.
2.1. Východiska.
2.1.1. Prosperita pro všechny.
Jsme rozhodnuti vytvořit základní politickou koncepci sociálně tržní ekonomiky, jejíž základy spočívají na vytváření prosperity pro všechny založené na trvale udržitelném rozvoji a dosažení rovnováhy mezi slabšími i silnějšími členy společnosti, a to na principu národní a státní pospolitosti.
2.1.2. Nové podněty pro Českou republiku po pádu komunismu.
Změny, které nastaly ve světě po pádu totalitních komunistických režimů, přinesly v hospodářské oblasti nové ekonomické a sociální problémy, které musíme řešit, nemá-li dojít k postupnému zaostávání naší ekonomiky. Základní hospodářskou strategii našeho státu by mělo být rozšíření vývozu na naše tradiční trhy, kterými jsou Balkán, Blízký a Střední Východ. Dále se pak pokusit vrátit zpět na trhy, o které jsme neodpovědnosti předchozích polistopadových vlád přišli jako země bývalého Sovětského svazu a komunistickou Čínu. Zde je nutno se oprostit od politického dogmatismu a vlastní zbabělosti, ve které přitakáváme mocným, zatím co oni klidně obsazují odbytiště, které jsme vyklidili. Rostoucí internacionalizace trhu znamená nejen expanzi, ale i spolupráci. Tuto však nesmíme chápat ve smyslu politiky našich vlád, které mnohdy za velmi ubohé ceny rozprodávají náš národní majetek do rukou nadnárodních monopolů a činí z našeho státu pouhopouhý objekt spekulativního kapitálu. V rámci Evropy jsme pro spolupráci jednotlivých států na partnerské úrovni, odmítáme však jakoukoliv formu politické integrace, která by ohrozila naší státní svrchovanost. V neposlední řadě pak zcela jasně říkáme, že budeme podporovat rozvoj naší národní podnikatelské vrstvy a v žádném případě nehodláme dávat privilegia cizím společnostem, které hodlají podnikat na našem území. Nemáme toho totiž zapotřebí.
2.1.3. Změna celkové ekonomické výkonnosti.
Socialistické plánované hospodářství způsobilo enormní ekologické a ekonomické poškození celé naší vlasti a zanechalo své stopy i na lidech. Tuto situaci ještě zhoršila neefektivní politika polistopadových vlád. Proto má průmysl, společnost, politici a samozřejmě i kapitáni průmyslu v České republice odpovědnost za zahájení ekonomické, sociální a ekologické obnovy země. Vybudováním moderní infrastruktury, investicemi do pracovních míst a nových výrob, zlepšením vzdělání a přípravy na zaměstnání a posilováním výzkumu a vývoje vytvoříme základ pro kvetoucí hospodářství. Pád komunismu přinesl nové možnosti nám všem s tím, že musíme vzít v úvahu všechny změny, ku kterým došlo a také přihlížet k případným rozdílům mezi ekonomickou výkonností České republiky a jinými státy. Požadavkem dne je zvýšení intenzifikace výroby a produktivity práce.
2.1.4. Nastolení ekonomického a sociálního pořádku v celém státě.
Budeme podporovat osobní iniciativu a ochotu k riziku, odstraníme byrokratické překážky pokroku, jsme pro určité formy deregulace, pokud to bude ovšem sociálně únosné, budeme pokračovat v privatizaci, kde je to možné, na druhé straně nesouhlasíme s privatizací odvětví, které mají sloužit celé společnosti, jako jsou třeba přirozené monopoly. Jsme rozhodnuti podpořit co nejširší okruh populace, aby měla podíl na produktivním kapitálu. Více než v minulosti chceme použít trh k řešení ekologických problémů. Chceme postupně změnit náš systém sociálního zabezpečení, abychom vzali v úvahu působení demografických změn a zaručili sociální spravedlnost pro budoucnost.
2.1.5. Vyšší výkonnost prostřednictvím inovaci.
Jako země s malými přírodními zdroji jsme závislí na efektivitě a inovačních schopnostech svých lidí. Musíme koncentrovat své zkušenosti na výrobky vysoké kvality a jejich výrobu. Rychlost technického pokroku se stále zvyšuje a produkční cykly jsou stále kratší, a proto je nutno zavádět inovace stále vyšším tempem. Naše konkurenceschopnost jako průmyslové lokality tedy do značné míry závisí na naší výkonnosti a aplikaci v oblasti výzkumu a vývoje včetně aplikace nových technologií, jako jsou biotechnologie, genetické inženýrství, informační technologie a ekologické inženýrství.
Budoucnost tedy patří technologiím a výrobkům šetrným k životnímu prostředí. Rozvoj našeho systému na ekologickou a sociálně tržní ekonomiku nám musí umožnit nejen vstup do oblastí environmentálních technologií, ale je též důležitou podmínkou pro naší konkurenceschopnost pro budoucí atraktivní průmyslové investice.
2.1.6. Posílení České republiky jako průmyslového státu.
K posílení průmyslového potenciálu České republiky podporujeme:
• omezení úlohy veřejného sektoru, snížení daní a jiných poplatků
• zlepšení počáteční i další profesní přípravy, vědy a výzkumu a s tím spojené infrastruktury
• podpora pokrokových technologií a ochrany životního prostředí
• privatizace
• omezení a racionalizace podpor
• deregulace a omezení byrokratických předpisů a požadavků v kombinaci s urychlením schvalovacích procedur
• pružnější pracovní dobu; u práce na směny odstranění jejich vzájemného propojení tam, kde je to možné
• zlepšení informační a dopravní infrastruktury
• a zejména zaručení sociálního smíru a sociálního partnerství v rámci národní a státní pospolitosti
2.1.7. Volný světový obchod.
Jako vývozní země je Česká republika závislá na volném obchodu. Ochranářství je sice v rozporu s hospodářskými operacemi a brzdí inovace, na druhé straně však chrání náš, v mnoha případech zaostalý průmysl před jeho likvidací. Z těchto důvodů musí býti naše kroky k úplné liberalizaci mezinárodního obchodu postupné, neboť v důsledku nezodpovědné politiky všech polistopadových vlád jsme dosáhli enormní zahraniční zadluženosti. Naším hlavním úkolem jako státu závislém na exportu je návrat na tradiční trhy.
2.2. Finanční a daňová politika.
2.2.1. Omezení podílu veřejného sektoru.
Potřeba obnovy svobodného hospodářského systému má společně s politikou neschopných vlád v naší zemi dopad na parametry daňové politiky. Polistopadové období, které mělo být obdobím přechodu k normálnímu hospodářskému stavu situaci jen celkově zhoršilo. Otevřely se velmi neblaze sociální kontrasty a došlo k obrovskému vnějšímu i vnitřnímu zadlužení. Po skončení tohoto přechodného období bude důležité výrazně snížit veřejnou zadluženost, konsolidovat veřejné rozpočty, omezit podíl veřejného sektoru na HDP a ve střednědobém horizontu snížit daňovou zátěž. Snížení podílu veřejného sektoru a konsolidace rozpočtů veřejné spotřeby musí být kriteriem pro všechna rozhodnutí tvůrců fiskální politiky. Můžeme vydláždit cestu ke snížení veřejného zadlužení novou definicí role státu. Musíme nově rozhodnout, jaké jsou naše priority veřejné spotřeby, co může zajistit stát a systém sociálního zabezpečení, jaké veřejné služby lze nabídnout prostřednictvím trhu a jaké prvky budeme muset dělat bez něj.
2.2.2. Deregulace, privatizace a omezení byrokracie.
Je zapotřebí změnit struktury, omezit výdaje a zvýšit výkonnost. Deregulací, privatizací a omezením byrokracie chceme dosáhnout situace, v níž jsou veřejné zdroje čerpány efektivněji a peníze mají vyšší hodnotu. Požadujeme větší transparentnost pokud jde o veřejné služby, což podnítí ke konkurenci a postupně vede k vyšší hodnotě peněz a většímu ekonomickému přínosu takových služeb.
2.2.3. Omezení podpor.
Ke konsolidaci veřejné spotřeby je nutno podstatně omezit podpory, které z dlouhodobého pohledu podkopávají tržní síly, brání konkurenci, překáží strukturálním změnám a narušují hladký průběh hospodářství. Chceme dále omezovat finanční pomoc, daňové koncese a jiné výdaje typu podpor. Všechny podpory by měly v principu mít omezenou působnost a navrženy tak, aby byly degresívní. Podvodům s podporami a daňovým únikům musí být bráněno plnou silou zákona.
2.2.4. Spravedlivé rozdělování a přidělování.
Základní princip sociální spravedlnosti musí být založen nejen na příjemcích státní podpory - včetně sociálního zajištění - ale též s uvážením daňového výnosu a jiných příspěvků. Spravedlnost se musí týkat nejen jejího rozdělování, ale též příspěvků, které jsou požadovány. Daně a jiné poplatky nesmí paralyzovat soukromou iniciativu ani výkonnost zaměstnanců v průmyslu.
K dosažení větší průhlednosti, lepší spravedlnosti a snížení současných administrativních nákladu máme zájem pokud možno o vzájemnou integraci daňového systému a těch výhod sociálního zajištění, které nemají přímý vztah k příspěvkům.
2.2.5. Restrukturalizace daňového systému.
Ze střednědobého hlediska chceme jednak omezit celkovou daňovou zátěž, jednak restrukturalizovat daňový systém. Úroveň zdanění ovlivněná produkčními faktory kapitálu a práce je příliš vysoká. Chceme nízkou úroveň přímého zdanění a též širší základnu pro jeho ovlivnění s méně daňovými koncesemi a výjimkami. Systém se zjednoduší a tak se učiní vyrovnanější. Současně budeme muset nasadit vyšší stupeň zdanění podle spotřeby, speciálně v případě spotřeby energie a aktivit ovlivňujících životní prostředí. Přeorientováním daňového systému jak ekonomicky tak ekologicky vytvoří rozhodující příspěvek k dalšímu rozvoji ekologické a sociálně tržní ekonomiky. Je to v souladu i s požadavky způsobenými mezinárodní konkurencí při zdanění korporací - protože v mnoha zemích je přímé zdanění nižší než v naší zemi. V budoucnosti nesmí být nemonetární kapitál znevýhodněn oproti finančnímu kapitálu. Chceme omezit daně nezávisle na příjmech.
2.3. Monetární politika.
2.3.1. Monetární stabilita.
Monetární stabilita má základní důležitost pro udržení ekonomického růstu a jako základ sociální spravedlnosti. Stabilita slouží zájmům jak spotřeby, tak úspor. Úspěšnost monetární stability je podmíněná vzájemnou spoluprací všech, kteří se podílejí na ekonomických aktivitách, což jsou zaměstnanecké organizace, vedení podniků, centrální, regionální a lokální autority.
2.4. Politika soutěže.
2.4.1. Soutěž vytváří rozmanitost volby.
Individuální svoboda a otevřená společnost vytvářejí nutnou základnu pro soutěž, která je sama požadavkem pro svobodnou volbu. Chceme zajistit jednotlivcům čestnou a rovnou volbu, zachovat otevřenost trhu a zabránit nečestné soutěži. Kdykoliv se koncentrace ekonomické moci střetává s principem soutěže, má to škodlivý vliv na dostupnou rozmanitost volby pro jednotlivce a překáží fungování trhu. Proto stát musí učinit kroky, aby zabránil takové koncentraci ekonomické moci.
Dáváme přednost zavedení speciální regulace pro soutěžení v dopravě, obchodě, pohostinství, pojištění, bankovnictví, energetice a v dodavatelském průmyslu, taktéž při zprostředkování práce a profesích, které nejsou v souladu s obecnými principy soutěže.
2.4.2. Soutěžení v rámci Evropy.
Jsme zásadně proti vstupu do současné EU. Avšak samotná skutečnost, že Česká republika podepsala řadu asociačních dohod nás nutí, abychom se nedostali do kolize s naším zákonem o hospodářské soutěži a s platnými pravidly v integrované Evropě. Politika soutěže bude působit ve zvýšené míře na evropské úrovni. Z těchto důvodů věříme, že v rámci této skutečnosti dokážeme v tomto směru unifikovat jednotnou dohodu mezi jednotlivými státy a to na základě platného mezinárodního práva.
2.5. Strukturální politika.
2.5.1. Aktivní strukturální politika.
K rozvoji silné ekonomiky v naší zemi není jiná alternativa než trh a další privatizace. V současné speciální situaci je ovšem nutné provádět aktivní strukturální politiku během přechodového období určité délky. Výstavba nové a moderní infrastruktury má nejvyšší prioritu. Chceme se pokusit o co nejširší možný stupeň privatizace po celé zemi. Pouze pokud dokážeme vytvořit podniky schopné přežít konkurenci, tak bude možné vytvořit srovnatelné životní podmínky směrem k ostatnímu vyspělému světu. Abychom umožnili takové změny a zajistili budoucnost průmyslu je nutná odpovídající, ale klesající podpora od státu. Revitalizace zaostalých a zaostávajících průmyslových oblastí bude jedním z největších problémů v naší cestě ke skutečně efektivní ekonomice. V této oblasti bude nezbytná role státu v určení investičních záměrů na ozdravění podniků, které budou v dalším průběhu schopné soutěže.
Těsným propojením strukturální politiky s politikou zaměstnanosti chceme dosáhnout jak propojení, tak zkrácení období mezi zhroucením starého systému umělé zaměstnanosti a vytváření nových pracovních příležitostí schopných vydržet v podmínkách konkurence a současně udržet sociální problémy na minimu. Cílem této politiky je též zabránit místní kvalifikované pracovní síle v pohybu mimo region s tím, že ji budeme podněcovat ke zlepšování kvalifikace a dávat jí solidní předpoklady pro zaměstnání v budoucnosti.
2.5.2. Podpora strukturálních změn.
Stálé strukturální změny jsou důležité k překonání mezinárodní konkurence. Takové změny musí ovšem být dosahovány pod vlivem tržních sil a řádně fungující soutěže a ne státní regulací ekonomických aktivit. Úkolem strukturální politiky musí být dělat vše pro posílení schopnosti podniků a jejich výrobních sil ke strukturální adaptaci a zajistit sociální ochranu všude tam, kde je tomu zapotřebí. Tam, kde se odvětvová a regionální pomoc stává nezbytnou aby toho bylo dosaženo, tam musí být taková pomoc poskytována na omezenou dobu, měla by klesat a měla by být vázána na podmínky dohody.
2.6. Malé a střední podniky.
2.6.1. MSP - podstatné pro hospodářskou efektivnost.
Efektivita ekologické a sociálně tržní ekonomiky je závislá na vyvážené kombinaci malých, středních a velkých podniků. Potřebujeme ekonomickou sílu široké základny sektoru MSP a myšlenky, které vedou k nadšení pro inovace, které je charakteristické pro jejich provozovatele. Malé a střední podniky hrají důležitou roli v ochraně a vytváření nových pracovních příležitostí a učebních míst. MSP jsou rozhodující k udržení soutěže. Poskytují stálou příležitost k přechodu ze stavu zaměstnance do stavu živnostníka a jsou podstatným požadavkem k decentralizaci ekonomické síly. MSP musí sehrát klíčovou roli při obnově našeho hospodářství.
2.6.2. Podpora MSP.
Malé a střední podniky mají určité výhody, protože jsou mnohým způsobem pružnější, mohou se rozhodovat rychleji, jsou méně byrokratické. Ale ve srovnání s velkými firmami jsou v nevýhodě, pokud jde o konkurenceschopnost. Proto je zapotřebí podpora MSP, zejména v oblasti zdanění a rovnosti kapitálu. Aby byl zachován jedinečný obraz malých a středních podniků v našem hospodářství upřednostňujeme podporu předávání rodinných firem z generace na generaci a odmítneme zavádění dědických daní tak, jak je požaduje současná vláda ČSSD.
2.6.3. Podpora živnostníků.
Potřebujeme stále více zaměstnavatelů a tedy musíme zajistit přechod od zaměstnanců na živnostníky. Naše ekonomika musí dát jednotlivcům, kteří stojí o to a jsou ochotni riskovat příležitost stát se živnostníky. Proto zaměříme naší politiku na podporu MSP. Zodpovědná politika pokud jde o malé a střední podniky je nejlepší cestou ke stabilizaci a dalšímu rozvoji tržní ekonomiky v našem projektu státu založeném na myšlence národní a státní pospolitosti.
2.6.4. Obchod a nekalá konkurence.
Ve sféře obchodu budeme vycházet z priority rovných šancí všech podnikajících subjektů. Z tohoto důvodu chceme usilovat o odstranění těch existujících součástí zákonů a zavedených postupů, jež jednostranně zvýhodňují určitou část obchodního spektra. Budeme se zasazovat o zrovnoprávnění drobných živnostníků s gigantickými obchodními řetězci tak, aby nemohlo nadále docházet až k samotnému ohrožení jejich ekonomické existence. Cestou k tomu může být jednak zákonný zákaz dumpingových cen, jednak procentní regulace nákupních cen supermarketů tak, aby jejich výše např. nebyla nižší o více než 20% nákupní ceny drobných distributorů. Budeme rovněž usilovat o stanovení pevných a pro všechny obchodníky stejných lhůt splatnosti spolu s omezením 24-hodinové otevírací doby. Chceme rovněž iniciovat doplněk obchodního zákona tak, aby bylo zabráněno možnosti zneužívat prostřednictvím nepřiměřeného zisku vycházejícího z monopolu tragických událostí v životě země. V tomto vycházíme ze zkušeností z loňských katastrofických povodní, kde na některých místech obchodníci nestydatým způsobem zneužívali nastalé situace k svému obohacení.
Chceme rovněž prosazovat důslednější kontrolu jakosti a původu zboží a zavedení centrální evidence těch prodejců, kteří jsou s dodržováním platných zákonných předpisů dlouhodobě "na štíru". Stát by dle našeho mínění měl vyžadovat a kontrolovat, aby každý prodavač ovládal na určité zákonem předepsané úrovni český jazyk.
2.6.5. Autorský zákon.
Budeme se zasazovat o změnu autorského zákona tak, aby nadále neumožňoval nespravedlivé parazitování různých autorských svazů na plodech práce jiných a morálně neodůvodnitelný několikanásobný (prostřednictvím několika způsobů) zisk umělců.
2.7. Politika vlastnictví a bohatství.
2.7.1. Soukromé vlastnictví se sociálními závazky.
Soukromé vlastnictví se sociálními závazky, včetně zákona o dědických právech, je základním pilířem ekologické a sociálně tržní ekonomiky. Dává jednotlivcům větší rozsah vlastního rozhodování, a tím zvyšuje jejich osobní svobodu. Pro hospodářskou obnovu České republiky je životně důležité dosáhnout co nejširšího možného stupně soukromého vlastnictví podniků. V privatizaci a reprivatizaci se musí energicky pokračovat, včetně vlastnictví domu. Soukromé vlastnictví je důležitým podnětem pro investice a vytváří základ výnosného zaměstnání a samostatně dosahovaného příjmu a zisku. Stát je povinen chránit soukromé vlastnictví. Za socialistického režimu existovalo omezené množství kapitálových formací; místo toho nastala spotřeba kapitálu v masovém měřítku. Proto je důležité aktivně podporovat nové příležitosti pro lidi k akumulaci kapitálu na širokém základě, a to zejména v rámci národní a státní pospolitosti.
2.7.2. Výrobní kapitál v rukou zaměstnanců.
Vytváření produktivního kapitálu v rukou zaměstnanců je sociální nutností, cestou k transformaci sdílené zodpovědnosti do jejich rukou a dosažení spravedlivého rozdělení zisků. Vytváření produktivního kapitálu dosáhneme pouze tehdy, když pro to stát vytvoří nezbytný široký rámec a zaměstnanecké organizace s vedením podniků uzavřou odpovídající mzdové dohody.
Spravedlivé vytváření kapitálu může být vylepšeno, když zaměstnanci dostanou podíl na zisku podniků a jejich úsporách při použití formou spoluvlastnictví. Chceme pro to zákonné i finanční podmínky.
2.8. Věda, výzkum a technika.
2.8.1. Základ pro konkurenceschopnost.
Věda, výzkum a technika má životní význam pro udržení konkurenceschopnosti této země.
Exportní úspěšnost našeho průmyslu je ve velkém rozsahu závislá na technicky vyspělém zboží.
Technicky vyspělý sektor je též hlavním zdrojem pracovních míst v průmyslu. Proto si přejeme podpořit vše, co je nutné k zajištění toho, abychom se jako stát opět vrátili na místo, které nám právem náleželo.
2.8.2. Rozšíření základního výzkumu.
Veřejnost si musí být více vědoma důležitosti výzkumu, techniky a společenského klimatu, který je pro ně vytvořen. Kvalitní základní výzkum je nezbytný, pokud se máme vyvíjet jako svobodný samostatný stát. Naše postavení ve světě v této oblasti nikdy nebylo zanedbatelné a přesahovalo v mnoha případech očekávání, a to bez ohledu na skutečnost, že naše možnosti jako malého státu byly omezené. Takový výzkum vytváří v prvé řadě rozvoj nových technologií a je důležitým prvkem při státní podpoře výzkumu. Základní výzkum na univerzitách a ve výzkumných ústavech je pokládán za prioritní. Má již ve světě vedoucí postavení v řadě oblastí základního výzkumu a jeho pozice musí být zajištěna, protože také poskytuje zkušenosti mladým vědcům, kteří představují investice do budoucnosti. Základní výzkum v oblasti aplikací je též důležitý, protože přináší nové myšlenky, nové materiály a nové postupy pro inovované výrobky pro budoucnost a umožňuje lépe porozumět komplexním systémům jako je doprava, klima a ekosystémy.
2.8.3. Přenesení výzkumu.
Je zapotřebí zlepšit spolupráci mezi vědci a výzkumníky na jedné straně a průmyslem na straně druhé. Zde jde zejména o podporu rozvoje průmyslových aplikací - zejména ve formě prodejných výrobků a služeb z výsledků základního výzkumu. Průmysl potřebuje více investovat do základního výzkumu stejně jako vložit peníze do výzkumu nových výrobků. Jen tak bude možné převést výkonnost v základním výzkumu efektivněji do technologií, což je významné z hlediska konkurenceschopnosti. Zejména informační vysoké technologie mají strategickou důležitost pro průmysl i vědu. Rychlé vysokokapacitní datové sítě jsou důležitou investicí do infrastruktury a zlepší postavení našeho státu jako průmyslového subjektu.
Za velmi závažný problém považujeme nastolit dlouhodobý dialog mezi státem, průmyslem a vědci pokud jde o oblasti, na které se má výzkum soustředit, posouzení, které jsou plodné oblasti pro dlouhodobý technický rozvoj. Takovým způsobem může být lépe kombinováno a koordinováno úsilí. Zde je navíc prostor pro dlouhodobé plánování a v implementačním stadiu zavedení odpovídající dělbě práce.
2.8.4. Podpora podnikatelských inovaci.
Stát nemůže - a neměl by – předpisovat, které průmyslové inovace jsou požadovány. Jsou to především podniky, které mají nejlepší informace pro potřebu výzkumu nových technologií a výrobků na základě tržních trendů. Z toho důvodu aplikovaný výzkum a inovace jsou především věcí průmyslu. Dlouhodobá technická úloha části průmyslu je tím, co formuje základ pokračující konkurenceschopnosti a hospodářského úspěchu. Zlepšení obecného rámce, ve kterém jsou inovace vytvářeny, je často efektivnější než poskytnutí přímé podpory z veřejných prostředků. A proto je zvláště důležité zredukovat byrokracii a provést deregulaci, aby se věda, výzkum a technika mohla volně rozvíjet.
2.8.5. Etická omezení.
Politika v oblasti výzkumu a techniky by neměla překročit rámec etiky, na kterých je postavena křesťanská civilizace. Dnes ovlivňuje věda a výzkum každý aspekt našeho života a poskytuje enormní potenciál pro vytváření naší budoucnosti. Plány, které si stanovíme a meze, které si klademe jsou odvozeny z naší zodpovědnosti za respektování důstojnosti člověka.
2.9. Energie a suroviny.
2.9.1. Optimalizace využívání surovin a energie.
Základem rozvoje našeho hospodářství a důležitým faktorem pro atraktivitu našeho státu je bezpečná dodávka surovin a energie šetrné k životnímu prostředí. Vzhledem k vysoké spotřebě energie mají průmyslové země zvláštní zodpovědnost - a to i na mezinárodní úrovni. Česká republika je průmyslovou zemí s malými zásobami surovin a omezenými zdroji energie a je tedy zvláště závislá na řádně fungující globální dělbě práce působící na otevřených trzích. Musíme hospodařit tak, abychom měli prospěch z optimalizace spotřeby surovin a prvotní energie v naší zemi a využívání těch nejvhodnějších druhů energie s použitím moderních technologií výroby, řízení a komunikací, které jsou k disposici. Ochrana klimatu a omezení emisí oxidu uhličitého tu hraje rozhodující roli.
2.9.2. Úspora energie.
Chceme dosáhnout vysokého stupně efektivnosti aby mohla být omezena spotřeba primární energie. Toho může být dosaženo využíváním plného rozsahu úspor energie v průmyslu, dopravě a v soukromých domácnostech. To je nejlepší cesta k úspoře energetických zdrojů a zamezení škod na životním prostředí. Budeme se též snažit omezit průmyslové exhalace při používání fosilních paliv. Potřebujeme více energie, ale méně používat zdroje založené na fosilních palivech. Cena musí sehrát rozhodující úlohu při regulaci trhu. Chceme důsledně podporovat zavádění úsporných technologií.
Jsme si vědomi, že současná jaderná energetika produkuje odpady, které představují zátěž pro životní prostředí mnoha dalších generací. Proto prosazujeme omezení současných jaderných elektráren na nezbytnou nutnost, tj. krátkodobě využití stávajících zdrojů bez výstavby nových. Současně podporujeme výzkum nových technologií vedoucích k bezpečnému provozu jaderné energetiky, zvýšení její účinnosti, znovu využití a bezpečné odstranění jaderného odpadu, stejně jako technologií založených na jiných fyzikálních principech (např. termonukleární reakce). Pokud budou nové technologie bezpečné a nebudou nadměrně zatěžovat životní prostředí, budeme je podporovat.
2.9.3. Energetické zdroje ochraňující klima.
Podporujeme výzkum, vývoj, zkoušení, využívání a odbyt nových obnovitelných zdrojů energie a systémů, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Mělo by se s nimi počítat v co největším podílu při budoucí výrobě energie. Podporujeme též co největší zodpovědné využití jaderné energie. Výzkum využití jaderné energie je něčím, co nemůžeme zanedbat, protože není pravděpodobné, že v blízké budoucnosti bude existovat alternativní zdroj energie, který bude efektivnější a s menším vlivem na klima. Spolu s mezinárodními partnery chceme využít naší technickou zkušenost k inovaci jaderných elektráren k posílení jejich bezpečného provozu a neznečišťující zneškodnění odpadu, který produkují.
2.10. Dopravní politika.
2.10.1. Efektivní dopravní síť.
Dopravní politika má rozhodující vliv na kvalitu života, mobilitu, znečišťování přírody, životní prostředí a současně konkurenceschopnost a efektivitu průmyslu. Rostoucí úroveň dopravy v naší zemi, přeplnění silnic, vytvoření Evropské hospodářské oblasti a otevření se Střední a Východní Evropě dohromady je pobídkou dopravnímu systému jako celku. Efektivní, propojený systém železnic, silnic, vodních cest a letecké dopravy je životně nutný pro hospodářský růst a mobilitu a je tedy kritický pro udržení naší konkurenceschopnosti.
2.10.2. Rozšiřování dopravních systémů šetrných k životnímu prostředí.
Chceme rozšiřovat formy dopravy šetrné k životnímu prostředí jako je železnice, vodní doprava a místní veřejná doprava a zvýšit jejich podíl na dopravě. Současně chceme podporovat formy individuální dopravy šetrné k životnímu prostředí. Máme též zájem o ustavení ekologicky realistických cen v této oblasti. Každá forma dopravy musí pokrýt pokud možno nejen náklady na infrastrukturu, kterou používá, ale i škody na životním prostředí, které působí. Hodláme posílit pobídky a omezení pobízející k postupným úsporám energie a snižování stupně emisí. Chceme dosáhnout lepšího využiti existující dopravní infrastruktury vzájemným propojením různých forem dopravy a využitím inteligentních systémů řízení provozu. Taková opatření by též pomohla omezit provoz. Potřebujeme další rozvoj a podporu veřejné dopravy. Regionalizace plánování a financování místní veřejné dopravy zvyšuje pravděpodobnost vytváření atraktivních služeb, které odpovídají potřebám uživatelů.
2.10.3. Použití soukromých zdrojů financování.
Požadovaný vysoký stupeň investic - speciálně pro železnice, silnice a vodní cesty nemůže být zajištěn z veřejných zdrojů. Proto musí být v určitém rozsahu využito soukromých zdrojů financí pro dopravní infrastrukturu s investicemi, které musí být získány zpět prostřednictvím poplatků vybíraných od uživatelů.
2.11. Zemědělská politika.
2.11.1. Nezávisle podnikající rolníci.
Zemědělství, lesní hospodářství, produkce potravin, chmelařství, vinařství a zahradnictví jsou důležité pro naše hospodářství a jsou též součástí kulturních tradic vesnických oblastí. Chceme podporovat efektivní, multistrukturní, ekologický zemědělský sektor založený na zemědělské tradici. České zemědělství musí být schopné konkurence na mezinárodních trzích. Vliv strukturálních změn probíhajících v současnosti musí být propojen se sociální sférou a tato příležitost musí být využita pro zvýšení konkurenceschopnosti. Model, který chceme realizovat, je model nezávisle podnikajících rolníků. Zemědělství a lesnictví může fungovat na základě rodinných farem, ale respektujeme i jiné právní a ekonomické formy. Chceme zajistit, aby existovalo široké spektrum forem vlastnictví půdy. Kategoricky říkáme, že budeme zemědělství dotovat, jak činí dnes všechny evropské státy a nepřipustíme, aby naši sedláci šli o žebrácké holi a naši občané byli tak vydáni na pospas cenovému diktátu z ciziny.
2.11.2. Sociální jistota.
Pokládáme za důležité zajištění sociálních jistot pro rolníky a jejich rodiny. To se musí vztahovat k individuální výkonnosti, ale umožnit vysoký stupeň osobní odpovědnosti a zahrnout práci i rolníkovy manželky.
2.11.3. Nové příležitosti a trhy.
Prvotní funkcí zemědělství v budoucnosti bude nadále ekologicky zodpovědná produkce zdravých a vysoce kvalitních potravin. Nové příležitosti a trhy pro zemědělství a lesnictví se mohou otevřít v oblasti obnovitelných surovin, rekreačních aktivit, přímého marketingu a trhu v jiných sektorech. Zemědělství a lesnictví též hraje nezastupitelnou roli v ochraně naší krajiny. Specifický příspěvek k ochraně přírody a krajiny musí být odměňován. Mělo by se tak dít prostřednictvím specifických kontraktů.
2.11.4. Harmonizace a konkurence.
Jsme pro celoevropskou harmonizaci legislativního rámce ochrany zvířat, přírody a životního prostředí a jiných konkurenčních faktorů.
2.12. Bydlení a urbanistický rozvoj.
2.12.1. Podpora lidí, ne budov.
Adekvátní bydlení pro každého je základním předpokladem sociálního smíru. Očekávání rostou a soukromé domácnosti budou muset vydat rostoucí podíl svých příjmů na bydlení. Pomoc z veřejných fondů bude nezbytná, dokud trh nenabídne dostatek bytů pro sociálně postižené domácnosti nebo dokud bude k dispozici pouze za značně vysoké ceny. Chceme používat majetkově prověřené bytové podpory na pomoc těch, jejichž příjmy jsou takové, že si nemohou dovolit pronajmout odpovídající byt za tržní ceny. Místní správa musí mít k dispozici rezervu bytů a jinak uspokojovat jejich sociální potřeby zakoupením nebo zapůjčením užívacích práv na jiné byty. Princip sociální spravedlnosti má za důsledek, aby bylo omezováno protiprávní obsazování obecních bytů.
Investice do soukromých bytových domů se musí postupně stát atraktivní. Prosazujeme omezení podpor na budovy a jejich přesun ve zvýšené míře na podporu lidí - a to vyžaduje důkladnou revizi a restrukturalizaci nástrojů, které k tomu stát má.
Zejména chceme na principu sociální rovnosti pokračovat v podpoře vlastnictví domů pro rodiny s dětmi.
2.12.2. Podpora vlastnictví domů.
Obáváme se problémů vzniklých jako důsledek zavedení tržních principů do bytového sektoru. Postupně musí být provedena nezbytná úprava důchodů nahoru tak, aby odrážela rostoucí náklady na bydlení s odpovídající nezbytnou podporou v případě chudoby. Nikde se nesmí zanedbat výstavba bytů. Spolu s vytvářením nových domů obývaných vlastníky musí intenzívně probíhat privatizace existujících bytů.
2.12.3. Deregulace bytového sektoru.
Potřebujeme více pozemků pro výstavbu domů, omezení stavebních předpisů a omezení, zkrácení a obecné zjednodušení povolovacích procedur. Jsme zásadně proti spekulaci s pozemky. Zde jde zejména o předměstské a vnitroměstské oblasti, kde princip zodpovědného vlastnictví vyžaduje opatření, která učiní existující stavební pozemky dostupnými. Co je požadováno je přístup tržní ekonomiky k výstavbě nových bytů, která je založena na odpovídající návratnosti investic a ústavně zaručenému právu vlastnictví.
2.12.4. Urbanistický rozvoj a vesnické oblasti.
Naše země se skládá z široké palety různých městských a vesnických krajin. Rozsah, v jakém přitahujeme průmyslové investice závisí částečně na tom, jak jsou naše města a regiony dostatečně atraktivní podnikům, pracovním silám a jejich rodinám. Chceme podpořit nezávislý rozvoj venkovských oblastí. Velká města a městské aglomerace působí značné problémy. Naše politika urbanistického rozvoje musí přispívat k zlepšování kvality života obyvatelů měst, bojovat proti anonymitě vytvářením bytů lidských dimenzí a usnadňovat soužití různých generací. To zahrnuje mimo jiné vytváření odpovídajících bytů pro rodiny a starší lidi a okolní prostředí vhodné pro děti.
2.12.5. Sociální a ekologická rovnováha.
K zajištění odpovídajícího stupně sociálních a ekologických faktorů je nutné zajistit řádnou rovnováhu mezi volnými plochami, bytovou zástavbou, nákupními zónami až po dopravní cesty, zóny nenarušené dopravou, a zabezpečit jak pracovní tak volný čas. Samozřejmostí je údržba a ochrana architektonických památek, která je též součástí a cílem naší politiky v rámci kulturního a urbanistického rozvoje. Oprava a modernizace infrastruktury a obnova měst v periferních oblastech našeho státu musí mít odpovídající prioritu, aby se zlepšila kvalita městského života a současně byla podporována hospodářská obnova.
III. ZAJIŠTĚNÍ SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOSTI
VYBUDOVÁNÍ SOCIÁLNĚ SPRAVEDLIVÉHO STÁTU
NA PRINCIPU NÁRODNÍ A STÁTNÍ POSPOLITOSTI.
3.1. Úkoly a principy úspěšné sociální politiky.
3.1.1. Změna tváře sociální politiky.
Sociální politika dosáhla od devatenáctého století značný pokrok. Zpočátku byl hlavní konflikt mezi prací a kapitálem. Opatření sociální politiky ho úspěšně omezila a situace dělníků se značně zlepšila. Významnou úlohu zde sehrálo i sociální učení katolické církve, ku kterému se programově hlásíme. Jako čeští nacionalisté nemůžeme připustit, aby v našem národě a státě existoval na straně jedné neuvěřitelný přepych a na straně druhé naši občané téměř umírali hlady.
Neorganizovaní lidé - starší, rodiče, děti, svobodní rodiče, invalidé, občané vyžadující péči, nezaměstnaní, ti, které již nelze zaměstnat a mnozí jiní - jsou velmi často v nevýhodě ve srovnání s organizovanými příslušníky naší společnosti, pokud jde o přidělování zdrojů. Zaměstnavatelé a zaměstnanci mají silné organizace chránící jejich zájmy proti jiným organizacím, ale též mají tendence řešit své specifické zájmy na úkor druhých, slabších složek společnosti a proti celku. A povinnosti státu v jeho roli ochránce veřejného dobra je chránit a zajišťovat práva těch slabých v naší společnosti v bitvě o přístup k hmotným i nehmotným zdrojům. Podotýkáme však, že se tato sociální politika netýká těch, kteří by pracovat mohli, ale nechtějí a snaží se všemi prostředky parazitovat na úkor nás všech.
3.2. Úkoly sociální politiky.
3.2.1. Nejdůležitější úkoly sociální politiky.
Zahrnují:
• ochranu jednotlivců před chudobou a nouzí, zajištění, aby každý žil v podmínkách odpovídajících lidské důstojnosti;
• vytváření nezbytných vzájemně podpírajících se podpor k ochraně jednotlivců před strachem o svou existenci,
před kterým se sami nedovedou ochránit;
• posílení pocitu osobní zodpovědnosti a vůle pomoci si sám;
• udržení sociální soudržnosti a zajištění spravedlnosti a sociální rovnováhy.
Cílem naší sociální politiky je využití principu solidarity a podpory a zmocnění jednotlivců, aby převzali řízení svého vlastního života a svobodně určovali svou vlastní existenci v duchu individuální zodpovědnosti.
3.2.2. Restrukturalizace sociálního státu.
Pokroková sociální politika byla založena na prevenci a kombinaci ekonomických a humanitárních principů. V posledních desetiletích byla společnost zatížena odpovědností za zajišťování mnoha služeb, které si dnes jednotlivec musí zajistit sám, neboť vlivem špatného hospodaření neschopných polistopadových vlád a dlouhodobými nedostatky komunistického hospodaření jsme se ocitli ve stavu prekérní státní zadluženosti.
Státní pomoc musí být soustředěna na ty, kdo ji potřebují. Proto podporujeme financování podpor ne prostřednictvím příspěvků jednotlivců, ale prostřednictvím daní. Nárok na náhrady jednotlivcům za jejich zásluhy nebo těm kteří se obětovali pro společnost, musí být zvláště chráněny. Jako ve všech oblastech politiky musí být otázka stanovení priorit stále znovu zkoumána. Před nabídkou nových podpor je nutno uzavřít ty staré. K naplnění nových úkolů spojených s demografickými změnami je nutný nový rozsah aktivit, který chceme vytvořit ani ne tak zvýšením příspěvků nebo zdaněním, ale spíše restrukturalizací. A to je spíše modifikace než rozšíření sociálního státu, který chceme dosáhnout.
3.2.3. Svépomoc a dobrovolná práce.
Mnoho věcí je v naší společnosti zajišťováno na dobrovolném základě. Tato dobrovolná práce a svépomocná iniciativa se nemusí odrážet v hrubém domácím produktu, ale přesto má klíčovou roli pro náš společný život. Ani nejlepší sociální systém nemůže fungovat bez pomoci a podpory jedné osoby druhé - dobrého sousedství v praxi. Sdružení, kluby a kampaně založené na českých tradicích poskytování dobra mohou naplnit mnoho sociálních úkolů účinněji a odpovědněji než stát.
3.2.4. Sociální politika bližší k obci.
To otvírá obrovský rozsah sociální politiky, která je blízká obci a jejím potřebám. Podporou svépomocných skupin zajišťujících setkání dobrovolných pracovníků, vytvářením sociálních středisek a jiných zařízení mohou tvůrci sociální politiky zajistit, aby ti, kdo potřebují pomoc a ti, kdo jsou ochotni ji poskytnout se mohli setkat. Chceme podnítit lidskou vůli a schopnost podpoře a pomoci svým spoluobčanům, což samo o sobě zahrnuje značný stupeň ocenění hodnoty dobrovolné práce.
3.3. Politika na trhu práce.
3.3.1. Plná zaměstnanost.
Důvěrné propojení mezi ekonomikou a sociálním pořádkem je možno vidět zvláště jasně ve snahách zajistit, aby pokud možno co nejvíce lidí mělo zaměstnání. Práce je základem naší existence jako jednotlivců a jako sociálních bytostí, a tak vytváří důležitý aspekt našich životů a náš rozsah osobního rozvoje. Proto upřednostňujeme mít plnou zaměstnanost jako sociální cíl, za jehož dosažení nesou stát - vytvořením celkových vhodných podmínek - vedení podniků a zaměstnanecké organizace zvláštní zodpovědnost.
3.3.2. Diferencovaná mzdová politika a práce na částečný úvazek.
Pro mnohé, kterých se to týká, neznamená nezaměstnanost jenom ztrátu příjmů, ale i sociální izolaci a ztrátu jakýchkoliv perspektiv pro budoucnost. Dlouhodobá nezaměstnanost speciálně přináší mnoha lidem ztrátu sebevědomí a omezuje jejich kvalitu života. Nejlepší politika zaměstnanosti je použít investice k vytvoření stálých a zodpovědných pracovních míst. Aby byla zredukována nezaměstnanost, musí být vývoj platů a mezd v relaci s vývojem produktivity. Požadujeme mzdovou politiku diferencovanou podle sektorů a regionů, a požadujeme též, aby rozsah mzdových dohod byl odpovídající k určitým podmínkám a požadavkům jednotlivých podniků. Chceme podporovat domácí práci podléhající placení na sociální pojištění. Potřebujeme více pracovních míst na částečný úvazek, které budou brát v úvahu jak potřeby podniků tak potřeby rodin.
3.3.3. Využití nástrojů trhu práce.
V důsledku pádu komunistického hospodářského systému došlo v celém hospodářství k radikální změně. V důsledku špatné politiky všech polistopadových vlád beze zbytku (ty poslední dvě sociálně demokratické byly a jsou ještě horší než ty předchozí), došlo k obrovskému nárůstu nezaměstnanosti, zadluženosti a k výprodeji národního bohatství. Tyto okolnosti vedly ke stálé ztrátě mnoha pracovních míst, zejména pro ženy a kvalifikované a nekvalifikované dělníky, aniž byla celá situace jakýmkoliv způsobem dále řešena. Je proto zapotřebí využít ve zvýšené míře pracovně tržních opatření k dosažení procesu obnovy. Přednost je nutno dát opatřením, která skutečně představují z hospodářského hlediska přidanou hodnotu, ne pouhý přesun spotřeby. Zvláštní zřetel je nutno brát na vytváření pracovních míst pro ženy a podporovat vznik míst pro mladé lidi, zvláště absolventy škol. Strukturální změny a pracovně tržní politika jdou ruku v ruce. Pokud má být to poslední úspěšné, musí se provádět decentralizovaně a pružně. Vyžaduje to stálou koordinaci použitých nástrojů.
3.3.4. Odpovědnost vedení podniků a zaměstnaneckých organizací.
Předmětem všech pracovně tržních opatření musí být pokud možno co nejvyšší nabídka pracovních perspektiv nezaměstnaným lidem a posílení motivů pro nástup do řádného zaměstnání. Vedení podniků má klíčovou roli v pomoci při překonávání problémů spojených se strukturálními změnami. Vedení podniků a zaměstnanecké organizace by měly vzít v úvahu speciální povahu opatření pro vytváření pracovních příležitostí a souhlasit s nižší mzdou pro ně. Totéž platí o pokusech o zlepšení postavení dlouhodobě nezaměstnaných - tady je požadováno odstupné, které dovolí jednotlivcům aby byli placeni pod normální úroveň. Podporujeme též otevření možnosti, aby nezaměstnaní mohli pracovat jako dobrovolníci s podporou v nezaměstnanosti závislou na výdělku nebo kterým je vyplácena částečná podpora - s odpovídajícími náhradami dodatečných nákladů.
3.4. Sebeurčení pracovníků.
3.4.1. Sdílená zodpovědnost na pracovišti.
Sebeurčení pracovníků a sdílená zodpovědnost zaměstnanců na pracovišti je klíčovým prvkem našeho hospodářského a sociálního systému a principu národní a státní pospolitosti. Důstojnost pracujících lidí vyžaduje, aby byli zahrnuti do kteréhokoliv rozhodovacího procesu, který ovlivňuje podmínky, za kterých pracují. Tato myšlenka sdílené zodpovědnosti s pracovní silou je důležitým faktorem, kterým v oblasti řízení proslul náš slavný podnikatel Tomáš Baťa.
3.5. Humanita a flexibilita v práci.
3.5.1. Recept pro úspěch podniku.
Ústředním bodem pracovního procesu jsou samotné lidské bytosti. Proto je důležité, aby pracovní podmínky lidí, bezpečnost a ekologická opatření podléhaly stálému procesu zlepšování. Technický pokrok nabízí nové možnosti pro zlepšování pracovních podmínek. V naších očích nejsou lidé pouhými sluhy strojů. Skupinová a týmová práce umožňuje lidský kontakt a poskytuje jednotlivcům nový rozsah k ovlivnění pracovního procesu. Měl by k tomu být brán větší zřetel a v kombinaci s pracovními podmínkami lidí a bezpečností práce je to důležitý prvek pro úspěšnost podniku.
3.5.2. Pružná pracovní doba.
Očekáváme, že zaměstnanecké organizace a vedení podniků projeví novou pružnost vzhledem k pracovní době. Potřeby podniku musí být vzaty v úvahu stejně jako potřeby udělat práci a rodinný život vzájemně slučitelnější. Požadujeme větší pružnost ve stanovení denní a týdenní pracovní doby a celkovou dobu práce v jednom roce a za celý život. Veřejný sektor musí sloužit jako model vzhledem k přechodu na pružnou pracovní dobu.
3.6. Systém sociálního zabezpečení.
3.6.1. Příspěvková podstata systému sociálního zabezpečení.
Náš systém sociálního zabezpečení má v sobě mnohé z důvěry v to, že v naší zemi je dosažena sociální soudržnost a jednota. Jsme pro to, aby stále zaměstnaný člověk musel platit povinné dávky sociálního zabezpečení. Jsme proti univerzálním požitkům sociálního zabezpečení, protože ty porušují základní princip příspěvku jednotlivců k jejich vlastnímu bohatství prostřednictvím svých příspěvků a činí je závislé v nepřijatelné míře na rozhodnutích státu. Příjmy zůstanou rozhodujícím faktorem pro získávání příspěvků.
3.6.2. Další požitky.
Budeme pokračovat v zajištění těch, kdo riskovali své životy pro dobro společnosti a utrpěli v důsledku toho vážné poškození svého zdraví. Totéž se týká jejich rodin a pozůstalých. Další požitky jsou dalším podstatným prvkem sociálního systému. Výplata dávek je též zahájena v případech utrpení nepokrytém jinými požitky sociálního zabezpečení. Cílem dodatečných požitků je pomoci příjemcům k dosažení života odpovídajícího důstojnosti člověka.
3.6.3. Zmocnění jednotlivce.
Věříme v udržení systému diferencovaných požitků sociálního zabezpečení, které vytvářejí odpovídající kombinaci solidarity a podpory. Jako dodatek povinného sociálního pojištění by měl být vytvořen širší rozsah zmocňující jednotlivce, aby se sami starali o své sociální potřeby, zejména prostřednictvím soukromých nebo podnikových schémat. Z toho důvodu, schopnosti lidí v tomto ohledu nesmí být oslabovány tím, že musí přinášet značné náklady formou daní a příspěvků na sociální péči. Chceme udělat maximum pro omezení takových příspěvků využitím plného rozsahu existujícího pro zvýšenou hospodárnost operací.
3.6.4. Osobní zodpovědnost za sociální zabezpečení.
Pokud má náš systém požitků sociálního zabezpečení vydržet dlouhodobě a sociální zabezpečení jednotlivců má být zaručeno, potom musí být provedeny některé jeho zásadní korekce. Ne proti každému riziku se lze pojistit společně, a proto naším cílem nesmí být rozšíření systému sociálního zabezpečení, ale jeho restrukturalizace. Jednotlivci musí být povzbuzováni a vyzýváni, aby přijali více odpovědnosti sami za sebe a více se podílet na vzniklých nákladech a princip pojištění by měl být posílen. Náš systém sociálního zabezpečení musí být krok za krokem liberalizován od funkcí, které jsou funkcí státu jako celku a které by měly být financovány z daňových výnosů.
3.6.5. Důchody - solidarita mezi generacemi.
Náš systém schémat důchodového pojištění je založen na principu solidarity mezi generacemi. Aby to bylo zachováno podporujeme společnost, která je pozitivně nakloněna rodinám a která má takovou legislativu pro daně a sociální pojištění, která odráží tento fakt. Chceme poskytovat náhrady rodinám za mnohonásobnou zátěž při výchově dětí a prostřednictvím důchodového systému projevit větší uznání době, která je věnována výchově dětí.
3.6.6. Důchody závislé na příjmech.
Důchodová schémata musí být ve své podstatě příspěvková a tedy musí se tedy vztahovat k přínosům. Taková schémata zaručují zákonná práva pro všechny a proto představují prvek svobody. Výplata penzí závisí na přínosu pracující generace v kterékoliv konkrétní době. Podporujeme zachovat úměru mezi důchody a vývojem volných příjmů zaměstnanců a tak je vztáhnout s rozvojem produktivity v zemi. Aby byla zajištěna odpovídající péče ve vyšším věku, která je nutná pro úspěšnou hospodářskou politiku, je nutno zajistit vysokou míru zaměstnanosti a odpovídajícím způsobem navrhnout příspěvkový systém důchodového pojištění.
3.6.7. Úprava penzijního zákona.
Další úprava penzijního zákona bude nutná jako důsledek demografického vývoje. Práva na důchod, která již byla získána, musí být zaručena. Ekonomický vývoj a počet zaměstnaných lidí bude určovat podíl existujícího penzijního systému k zajištění stáří pro příští generaci. Privátní důchodová schémata, včetně podnikových schémat, budou mít rostoucí význam. Chceme k tomu vyzývat. Postupné prodlužování doby zaměstnání je též jednou z cest k zajištění demografického vývoje a rostoucí střední doby života populace.
3.7. Zdravotní péče.
3.7.1. Svobodná volba lékaře a nezávislí lékaři.
Zdraví je precisní dar a každý by měl mít možnost zůstat zdravý nebo ho znovu získat bez ohledu na jeho nebo její finanční a sociální situaci. Nutnost státní regulace se omezuje rámcem, v němž je možno zdravotní péči poskytovat na soukromém základě. Svobodná volba lékaře a jejich nezávislost je podstatným prvkem zdravotní péče.
3.7.2. Preventivní zdravotní páče a zdravotní vzděláváni.
Zdravotní politika by měla pomáhat předcházet nemocím. Proto podporujeme další rozvoj preventivní zdravotní péče a zdravotního vzdělávání, protože je do značné míry odpovědností jednotlivce zajistit, že je zdravý nebo zdravá. Politikou poskytování informací a vytvářením pohnutek prostřednictvím systému pojištění chceme podněcovat lidi ke zdravému životu, podstoupit co nejdříve preventivní opatření a aktivně se podílet na léčbě a rekonvalescenci. Rehabilitace je zvláště důležitá, protože obnovuje zdraví a nezávislost pacienta a měla by mít přednost před léčbou. Prevence závislostí je kombinovanou úlohou zdravotnictví, sociální péče, rodiny a tvůrců vzdělávací politiky. Klademe velkou důležitost tomuto i rozšíření prostředků k terapii.
3.7.3. Podnět nových lékařských postupů.
Nové možnosti lékařské diagnostiky a terapie otevírají možnosti poskytování lepší pomoci a zvýšení kvality života mnohých lidí. Vkládáme svou důvěru ve schopnosti lékařského výzkumu v boji s chorobami, které nelze v současnosti léčit. Musíme podporovat účinné postupy, nástroje a léčiva k zajištění všeobecné přístupnosti lékařských a technických vymožeností. Podporujeme nacházení a podporu přírodních léčebných metod a léčiv jako doplňku k tradičním lékařským znalostem.
3.7.4. Humánní přístup k nemocím, utrpení a smrti.
Nesmíme zapomenout umět si poradit s humánními přístupy k nemoci, utrpení a smrti v naší společnosti. I ty jsou částí lidské existence ve své konečnosti a nedokonalosti, a tento fakt nemůžeme popřít. Podléhání falešným ideálům, co vše je možné, povede ke zkreslenému pohledu na lidstvo. Pro nás je lidský život stejně neporušitelný ve svém ranném i konečném stadiu. Vítáme a podporujeme domy klidného stáří a sociální služby, které podporují lidi a pomáhají jim důstojně zemřít.
3.7.5. Povolání lékaře a ošetřovatele.
Náš zdravotnický systém závisí na lidech, kteří jsou připraveni pečovat o jiné lidské bytosti a posloužit společnosti v lékařském a ošetřovatelském povolání. Jsou to povolání, která potřebují vysoký stupeň kvalifikace, cit pro zodpovědnost a vůli pomáhat jiným. Podporujeme zajištění vzdělání, které zahrnuje etickou dimenzi ve větším rozsahu než tomu bylo doposud.
3.7.6. Rozsah osobní zodpovědnosti k pokrytí pojištění.
Statutární zdravotní pojištění je podstatným prvkem v systému sociálního pojištění. Rostoucí úroveň průměrné délky života a demografické změny - a též chybná rozhodnutí v minulosti - působí, že jsou zapotřebí další opatření k omezení nákladů na ně. Zvýšená schopnost postižených osob převzít zodpovědnost za sebe sama by v těchto případech měla být využita. Přehled nabízených požitků by měl vytvářet jasnější odlišení mezi těmi požitky, které by ze zdravotních a sociálních příčin měly být nadále poskytovány prostřednictvím statutárního pojištění a těmi, které jsou věcí každého jednotlivce a které by měly být předmětem srážek či slevy. Současně chceme vytvořit pro jednotlivce větší rozsah toho, co na základně vlastní zodpovědnosti pokryjí svým pojištěním a chceme strukturovat systém zdravotnictví tak, aby všichni zainteresovaní měli zájem o humánní, efektivní a finančně úsporný systém zajištění zdraví. Konkurence mezi schématy nemocenského pojištění a poskytovateli požitků musí být zvýšena.
3.7.7. Pojištění ošetřovatelské péče.
Jako součást naší reformy sociálního státu budeme usilovat v rámci systému sociální politiky ošetřovatelské péče. My všichni podstupujeme riziko, že budeme potřebovat ošetřovatelskou péči, ale nikdo není schopen zajistit nutnou podporu. Proto systém pojištění proti takovému riziku na základě sdílení nákladů ve společnosti je žádoucí. Požitky poskytované prostřednictvím takového pojištění by se měly soustředit zejména na domácí péči. Dodatečné státní podpory na dobrovolném základě jsou též potřebné a měly by být podporovány státem. Tam kde je pomoc a péče nutná, tam musí být ochrana důstojnosti jednotlivců nejvyšší prioritou.
| Akční program • Bezpečnost - Rodina • •
Koncepce konzervativního nacionalismu •
Ústavní zřízení •
Vnitřní politika Zahraniční politika • Otázky vojenství a obrany státu • Hospodářský program |