18.01.2010    

Ohlédnutí za jedním procesem

Ano, mám na mysli politický proces u Nejvyššího správního soudu v Brně s Dělnickou stranou o její zrušení. Proces probíhal od 11.- 14.ledna a vládu ČR, jakožto navrhovatele zrušení DS, zastupoval známý pražský advokát JUDr.T. Sokol. Dělnickou stranu hájil sám její předseda T.Vandas.

Ministerstvo vnitra schrastilo celý stoh fotografií a videí, v nichž se snažilo dokázat spojení DS s tzv. neonacistickými strukturami, jež ovšem jsou virtuání, nemají žádné vedení natož strukturu; jsou zde pouze jednotliví lidé, kteří se hlásí k nacionálnímu socialismu Hitlerova střihu – o tom je bezesporu dostatek důkazů; leč nutno podotknout, že jde o jejich osobní přesvědčení, které jim nelze zákonným způsobem zakazovat. Jiná otázka je, zda-li má jejich nacionálně-socialistické přesvědčení takovou sílu pravdivosti, aby osolovilo a přitáhlo dostatečný počet voličů, kteří by dopustili realisovat tento politický systém v řízení společnosti. Takže to je pouhá spekulace.

Pokud strana DS předkládala národu svůj konservativní projekt, na její srazy přicházelo sotva třicet lidí, a to v naprosté většině lidí mladých. Od jisté doby, řekněme od polovice roku 2008, se na její mítinky začali houfně stahovat lidé, které bylo možno zařadit k oněm „virtuálním strukturám“, jak řečeno výše. Najednou na mítinku bylo osm set lidí i více – kde se vzali? Odkud přišli? Kdo je pozval? Sami od sebe by sotva přišli, musel je někdo pozvat. Jistě, na to žádné důkazy nejsou a nebudou – vedení DS by bylo hloupé, kdyby z takových jednání byly k dispozici důkazy, to od nich nečekejme. Ale nelze zakazovat lidem stojícím vně o tomto jevu uvažovat.

Ostatně, MV ukázalo svoji nečestnou hru, a to v mém případě, když vytrhli ze souvislosti můj odstavec z článku „V očekávání“ z února 2009 publikovaný na internetových stránkách. Prý je to důkaz spojení DS s tzv. neonacisty! Na šmírování pravicových stran, zejména těch úspěšně deroucích se dopředu - a také na občany vyjadřující nahlas svoje nonkonformní názory - spolupracují s MV i různé zednářské, krajně extrémistické levičácké skupiny, např. Tolerance, nebo Antifa apod., jakož i anarchisté. Jejich udavačská a patolízalská činnost pomáhá tak policii dotvářet kolorit o objektu sledování, ovšem mnohdy s žalostným výsledkem.

Na druhé straně nelze nepřiznat samotnému vedení DS zásadní chyby, jež se dopustilo. Kdyby totiž zůstalo u projektu konservatismu, národovectví a sociálního státu, nestrašilo by tudíž vládnoucí establishment s nacionálním socialismem - čímž vylekalo jisté sionistické a zednářské kruhy – nemuselo vůbec k soudnímu projednávání dojít. A jestli byla – a já věřím, že ano – jakási dohoda DS s elementy NS, budiž: pak ale oni se měli smířit s jistou politickou taktikou, že totiž nelze dráždit hada bosou nohou. A právě okolnost, kdy vedení DS zcela jasně podcenilo svého protivníka, neuvažovalo politicky, nýbrž šlo hlavou proti zdi, je tou jeho zásadní chybou. Přivést politickou stranu do situace, kdy soudní aparát jedná o její zlikvidování, není nic na chlubení se a vyjadřuje se tím ne příliš politicky kvalitní obraz o vedení takové strany.

Po 17. listopadu 2008, kdy v Janově došlo k velké řeži mezi stoupenci DS a jiných subjektů na straně jedné, na straně druhé pak policií, celá akce pak šla tak říkajíc k ledu - protože si umím živě představit, kdyby k něčemu podobnému došlo za vlády bolševiků, jak ti by s námi zametli. Vedení DS narostla křídla, najednou je znala celá republika; do Janova proudili vládní znalci na cikánskou problematiku a bůhví na co ještě; a snad se v Janově trochu cosi změnilo. Osobně jsem přesvědčený, že řešení cikánské problematiky vládním korektním postojem se nesetká s úspěchem – ale to sem nepatří. Čili vedení DS se najednou cítilo být na koni.

Celé nemístné nadšení strany DS vyhřezlo na jejím sjezdu v lednu 2009. Tam se naprosto jasně a rezolutně strana DS přihlásila k nacionálnímu socialismu. Zřejmě pod dojmem kraválu v Janově a údajným úspěchem tamějšího brajglu, šéfredaktor Dělnických listů na sjezdu otevřeně horoval pro nacionálně-socialistickou revoluci, která přinese dokonce i jinou kulturu. V podobné tónině se nesou i články v Dělnických listech z přelomu roku 2008-2009; např. článek s názvem „Její odpor spustil revoluci“ nebo „Národně sociální cestou“, „Cestou dělnického nacionalismu“ a jiné. Budoucnost našeho národa jasnými slovy vykreslil v Dělnické straně nestoudně známý vlezdoprdelista Petr K., s článkem, v němž mimo jimé napsal:

- „To všechno skončí! V momentě kdy uchopíme moc, zavedeme přísnou převýchovu na jejímž konci bude zcela nová společnost! Vštípíme mladým morální hodnoty a pojmy jako láska k vlasti, rodině, životní partnerství, láska a úcta k druhému, slušnost, morální zásady a vážení si sebe sama! Zavedeme zde pořádek, řád, čistotu a disciplínu ruku v ruce se slušností a morálkou a uznáváním hodnot! To je náš hlavní cíl!“-

Tak nevím, mám plakat, či se smát? Pamětníkům jistě při četbě těchto vět vytane na mysli, kdo všechno taková a podobná slova v minulosti říkal…

Při zamyšlení se nad procesem s Dělnickou stranou je zde ještě jeden fakt, který nelze opominout, že totiž všechen ten humbuk s nacionálním socialismem a s údajnou dohodou s tzv. neonacisty, byl vymyšlen, nastartován a spuštěn za účelem získání státem placené reklamy. V tom případě by to byl dobrý politický tah, neboť vedení DS nemá co ztratit, ale v každém případě jenom získá. Za stranu DS – v případě její zrušení – už je připravena strana nová, jejíž startovní čára je už daleko vpředu, nikoliv jako pro stranu DS v roce 2003. Politicky by to byl tah dobrý, nikoliv však ale mravný; byl by to hazard s voliči a s jejich svědomím. Samozřejmě, že by to bylo v souladu s dnešním nemorálním světem,s podvody všeho druhu, loktaření apod., nicméně: Pakliže vedení DS hlásá, že jeho strana – a lidé ve vední sami – jsou lepší, mravně kvalitnější, než ti všichni kolem, potom by se ukázalo, že to všechno byla lež, že totiž vedení DS, tak jako i jiným, jde pouze a jedině o moc, respktive dostat se do parlamentu.

Buď jak buď, toto politické uskupení půjde tak říkajíc nahoru, bude získávat stále více preferencí, až do jisté míry. Ta míra je daná jejich ekonomicko-politickou nabídkou národu, jež se dá shrnout do onoho lakonického: A co nám nabízíte? Zatím DS a její úzké vedení národu nabízí revoluci a po té tvrdou diktaturu. K tomu se ale dobře hodí už v tomto směru strana zkušená, strana komunistická; proto také má v Česku tolik preferencí.

Další vadou strany DS, jež se zajisté projeví v budoucnu, je zapouzdření vedení strany do úzkého kruhu známých tváří z doby Republikánské strany; jakoby se vedení instinktivně bálo jiných lidí, nedůvěřuje jim, že by totiž stranu nevedli tím správným směrem a mohli by ji přivést do vnitřních sporů. Žijeme v Česku, a tak jsem přesvědčen, že sporům se strana DS či její nástupkyně nevyhne.

Závěrem si musím postesknout, že se nenašela žádná politická pravicová strana, žádný intelektuál, žádný poslanec, prostě nikdo, kdo by vznesl na vládu protest proti politickému procesu s Dělnickou stranou. Podle mého názoru to byl proces politický, a jako takový – a ať už verdikt bude jakýkoliv – jeho konání se je krajně nebezpečné pro samotnou existenci demokracie v České republice. Protože dneska je to Dělnická strana, zítra to může být někdo jiný, koho bude chtít vládní establishment šikanovat a zašlápnout jako štěnici pro jeho politické přesvědčení.

Ladislav Malý