06.01.2010    

„Ahmadí, drž se…!“

Není už pomalu dne, abychom nečetli v novinách nebo neviděli na televizních obrazovkách, jak v íránských městech policie rozhání demonstranty; ukazují se nám drastické obrázky; opozice v Íránu je prý pronásledována, všelijak znevýhodněna. Českým divákům režimní prodejní komentátoři vnucují vědomí, že tamější president Ahmadínežád je krvavý diktátor a jeho režim má už svoje dny sečteny. Konečně zanedlouho i tam, v Íránu, prý zavládne liberální demokracie se svým štěstím a balhobytem konzumní společnosti… Myslím, že by se sionističtí propagandisté neměli předčasně radovat.

Politická opozice v Íránu je strukturovaná – od radikální k umírněné – ale převážně jí jde o zachování íránské demokracie, stojící na náboženské tradici a rozumu, jenž je hluboce zakořeněn v arabské a blízkovýchodní kultuře. Teprve v poslední době se k této opozici přisáli parazité infikováni sionistickým jedem s otevřeně proamerickým viděním světa. Tyto skupinky převážně z řad radikálních studentů a lidí mající možnost pracovat s internetem (podobná situace je v Číně) jsou štváni proti vlastní vládě a presidentovi s cílem rozvrátit stávající rozumný pořádek v zemi. V pozadí toho všeho jsou ovšem profesionální rozvraceči a provokatéři made in USA. Svůj podstatný díl viny nese i štvavá pražská vysílačka nesoucí honosný název „Svobodná Evropa“ , jejíž zběsilé štvaní trvá prý celých dvacet čtyři hodiny v několika íránských nářečích. Sedmdesát procent Íránců je potomky árijských (indoevropských) kmenů, imigrovavších sem ve 4.tisíciletí před Kr., takže v očích „vyvoleného národa“ jsou Íránci umounění gójímové…

Když dva dělají totéž, není to totéž. Když jsme před dvaceti lety demonstrovali na Václavském náměstí i jinde a srocovali se s cílem dosavadní zrůdný bolševický režim svrhnout, bylo to chvályhodné a nutné - stáli jsme mravně výš než zločinní bolševici. K plnohodnotnému národnímu životu jsou potřebná občanská práva, jež nejsou ničím zastupitelná a v duchovním životě společnosti hrají roli asi jako vitamíny v těle hmotném. Okolnost, že u nás bolševickou ideologii záhy vystřídal sionistický pseudohumanismus, jenž tato práva deformoval, nechme stranou.

Podobné mravní opodstatnění lze spatřit v obraně státu A.Pinocheta v Chile před bolševickou agresí v roce 1973. Anebo je třeba vzát hold chrabrým partyzánům a ozbrojeným organizacím v Afghánistánu za jejich nelehký boj proti cizím agresorům a žoldákům; neboť oni brání svoji zem, náboženství, svobodu, čili stojí mravně vysoko nad svými uchvatiteli. A právě toto mravní hledisko by mělo být pro nás závazným měřítkem v posuzování válečného konfliktu, ale nejen jeho.

Liberální demokracie je systém, jehož na svět přivedli Židé přistěhovavší se v 17. a 18. století z Evropy do Ameriky, a teprve tam v průběhu doby dostává svůj agresivní punc. Ve dvacátém století je tento systém „svobody“ vyvážen do celého světa: leckde na bodácích, leckdy v diplomatických rukavičkách – to podle okolností. Esence tohoto systému „lidské svobody“ lze jednoduše pojmenovat: systém stojí a padá s vlastněním peněz, nebo ještě lépe: stojí na penězích. Lze to, co stojí na penězích, kde peníze jsou nutným přdpokladem k životu, nazývat mravné? Všechno ostatní jde stranou: kultura, mravní chování lidí, spokojený rodinný život, čistý rasový genofond, národní identita apod. – všechno jde stranou, protože peníze jsou až na prvním místě! Je tohle hledisko mravné? Zajisté, že nikoli. A přece se tím lidé v Evropě v Americe, dokonce už i v Číně, řídí.

Liberální demokracie sionisticko - amerického střihu totiž umožňuje národům, ba doporučuje – svými zákony přímo nutí - dávat průchod svým nižším pudům a vášním, všechno těmto nižším vlastnostem člověka podřídit a na nich stavět svůj život. A výrazem takového života je především neustálá honba za penězi, celková brutalita života, lhostejnost k utrpení svých bližních.Vždyť nepěstovat ctnosti je přece tak příjemné… Tak proč se nezapojit do obecné všežravosti, plýtvání, vyhazování peněz za nesmysly, užívat si, vždyť život je tak krátký a pak - už není nic. Aby mohla liberální demokracie dýchat a přežívat, snaží se zlikvidovat především to, co jí nejvíc vadí, a to je náboženství – v našem kulturním okruhu je to katolická církev - a touhu lidí po náboženském vyžití, neboť ono je v příkrém rozporu s liberalismem. Dělá se to vychytrale, židovsky. V zemích, kde liberální demokracie zapustí kořeny, zásadně se žádné náboženské uskupení či denominace nezakazuje, ale ani nedoporučuje; současně se vytváří prostor pro co nejvíce sekt a denominací – říká se tomu náboženská svoboda v sekulární společnosti - a na to lidé slyší, k svému neštěstí, samozřejmě! Pomocí tzv. lidských práv – jež jsou součástí deformované ústavy – se ve společnosti umožňují prosazovat tzv. práva homosexuálů, lesbiček, rozvody, potraty, eutanásie a jiná do té doby mravně zapovězená zvěrstva. A po čem lidé sáhnou raději – po ctnostném a mravním životě, nebo po životě nezávazném, nemravném, jenž je navíc opuncován zákonem? Odpověď je pro naprostou většinu zejména mladých lidí jasná! Jinými slovy: pomocí náboženské svobody se likviduje pravé náboženství a obecná mravnost v národě je v ohrožení, ne-li už přímo neznámým faktorem!

Podobný scénář se dá očekávat v Íránu, kdyby tam zvítězily proamerické a sionistické síly.

Sami íránští demokraté a lidé, jež stojí kolem a za panem presidentem, dobře vědí co dělat, jakou metodu zvolit na obranu své demokracie. Sovětský svaz na obranu zločinného komunistického systému neváhal v Berlíně v roce 1953, v Budapešti 1956 a v Praze 1968, poslat do ulic tanky a rozdrtit tak snahu lidí po svobodě; v Polsku tak střílela armáda do vlastního lidu. A hle: sionistický Západ toto akceptoval, a po pádu bolševismu nikdo nebyl popohnán k odpovědnosti za tyto do nebe volající zločiny! Opakuji: tekla krev lidí, kteří toužili po svobodě, čili stáli mravně vysoko nad svými katany!

Vyšší mravní cíl opravňuje použití násilných prostředků: A proč tedy nevyjet do ulic Teheránu s tanky? Dav řvoucích lidí na ulici požaduje politický systém – liberální demokracii amerického střihu - jež je oproti současnému mravně nízko, je-li vůbec jaká. Liberální demokracie, jak jsme si ukázali, o Bohu nechce nic slyšet, zde je na prvním i posledním místě člověk, který je mírou všech věcí; liberální demokracie je bezbožecký systém v němž sionisté, zdnáři a hrstka nejbohatších údajně dobře vědí, co ten člověk k životu potřebuje. Na rozdíl od současného politického systému v Íránu, který je konzervativní, národní a sociální, v němž rozhodující slovo vedle zvolených orgánů mají duchovní hodnostáři a jejich tradice. Který systém je tedy blíž Bohu/Alláhu?

Jakou dokonalejší demokracii by chtěly sionističtí rozvaraceči Íráncům přinést? V současném Íránu existuje svoboda pohybu, projevu, právo volit a být volen v zastupitelských orgánech, existuje politická pluralita, existuje svobodný trh – tak co je vlastně sionistům v Íránu trnem v oku? Je to právě ona – řekněme - teokratická demokracie založená na tradici, náboženství, rozumu; a pak snaha Íránců být tak vojensky silní, aby s nimi – s Íránci – Západ jednal jako rovný s rovným. Írán je zatím jedinou zemí, která úspěšně čelí sionistické a americké agresi. Číňané zatím chrochtají u plných koryt; bude trvat ještě něco času, než se Čína objeví co by suverenní a sebevědomý hráč na poli světové politiky; potom můžeme očekávat velkého rivala Spojených států a Evropy. V Rusku se situace vyjasňuje a přeje silám, jež jsou v příkrém rozporu se sionisty; o tom svědčí prohlášení ruských představitelů o přezbrojování svých strategických vojenských sil.

Írán a jeho spřátelené muslimské země jsou jediní, kteří nepoklonkují bezbožeckému Západu a dávají hlasitě najevo svůj nesouhlas se sionistickým rozpínáním ve světě.

Všechny naše sympatie, pane prsidente Ahmadínežáde, jsou na Vaší straně!

Ladislav Malý