17.12.2009    

Pan premiér píše…

V prvních týdnech letošního října proběhly v Česku policejní razie na tzv. extrémisty. Několik občanů ČR, mezi nimi i já, adresovalo protestní dopis předsedovi vlády ČR, ing. Janu Fischerovi, v němž vyjadřují nesouhlas s podobnými akcemi. Počínání Policie ČR při těchto akcích se nesly nemístnou bezohledností až brutalitou; režim liberální demokracie odhalil svůj až nepříčetný strach z několika mladých lidí, z jejich údajné trestné činnosti. Pan premiér Fischer na Protest občanů odpověděl, za což mu patří dík. Protože nejsem vybaven skenovacím zařízením, odpověď pana premiéra přepisuji slovo za slovem:

V Praze 4. prosince 2009

Č.J. 20704/09-OSV

Vážený pane Malý

Ideologie současných neonacistů má své kořeny v tradicích „Třetí říše“. Tyto tradice dokáží vhodně doplnit o další novodobé směry, které se cíleně zaměřují na ochranu „bílé rasy“ před ostatními. Současné demokratické uspořádání je chápáno těmito osobami jako nelegitimní, které je třeba svrhnout za užití násilných prostředků a nastolit nacionální socialismus – nacismus. Aktivita těchto osob postupně nabývá na své intenzitě, důkazem jsou např. zájmové internetové stránky, které výslovně vyzývají k teroru jako jediné cestě k dosažení jejich zvrácených cílů.

Sama závažnost této trestné činnosti je dána již ustanovením trestního zákona, konkrétně ustanovením § 260 „Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka“, jež se nachází v hlavě desáté citovaného zákona a podtextem „trestné činy proti lidskosti“ a sám § 260 ve své kvalifikované skutkové podstatě je zvlášť závažným trestným činem dle § 41 odst. 2 trestního zákona. Nelze v tomto případě opominout ani vyhlášenou mezinárodní smlouvu, jakou je v tomto případě Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, kterou je Česká republika vázána.

V kontextu se shora uvedenými skutečnostmi je razantní postup Policie České republiky takovýchto případech zcela oprávněný a legitimní. Při zákrocích proti shora popsaným pachatelům musí být dodrženy zásady bezpečnosti jak pro samotné zasahující policisty a možné nezúčastněné osoby, tak i pro pachatele, proti kterému je zákrok směřován. Vylomení dveří jako prostředku pro vstup do obydlí bylo použito pouze v těch případech, kdy nebylo uposlechnuto zákonné výzvy k otevření dveří.

Trestní postih majitelů za držení vlajek či dalších předmětů adorujících již shora zmíněnou dobu je příkladem poněkud nepřesné interpretace faktů. Účelem domovní prohlídky je vždy zajištění důkazů důležitých pro trestní řízení. Věci zajištěné při domovní prohlídce slouží jako důkazy v dlouhodobě vedeném trestním řízení vůči konkrétním osobám. Tyto věci rozšiřují nebo dotvářejí mozaiku již zajištěných důkazů vůči konkrétní osobě, kterými policejní orgán disponuje. V žádném případě nejsou osoby kriminalizovány za držení těchto věcí, pokud nejsou nebo nebyly použity k rozsáhlé distribuci.

Stávající právní prostředí nedává žádná oprávnění k hlásání neonacistické ideologie, naopak tuto činnost prohlašuje jednoznačně za trestnou. Rovněž tak argumentace o omezování ústavních práv a svobod těchto osob není možná, neboť Listina základních práv a svobod ve svém čl. 17 odst. 4 jasně definuje, za jakých podmínek lze svobodu projevu a právo vyhledat a šířit informace omezit zákonem.

Vážený pane Malý, závěrem lze tedy konstatovat, že postup Policie České republiky není v rozporu s platným právním řádem, jde o legitimní prosazování práva s cílem ochránit demokratické hodnoty společnosti a současně chránit i ohrožené menšiny a skupiny osob, které jsou častým terčem nenávisti a násilných útoků ze strany neonacistů.

S pozdravem, podpis

Tolik text pana premiéra. Čtu to a nevím – je to vyhrožování nebo varování…?

Zajímavé – a zároveň vysoce legrační – je fakt používání stejné rákosky na občany současným mocenským establishmentem liberální demokracie, jako za vlády bolševiků. Jedná se o čl.17 v Listině práv a svobod občanů, kterým se ze zákona, tj. takového paragrafu, který si současná moc sama vtělí do trestního zákona, pomocí něhož ucpe ústa občanů. Tím jsou ovšem práva a politické svobody občanů oktrojovány, zvláště když se jedná o tzv.gumové paragrafy, jakým nepochybně § 260 trest.zákona je.

Podobně totiž argumentovali bolševici proti disidentům z tehdy různých nezávislých skupin a snažili se tak před národem legitimizovat svoje nezákonné praktiky proti svobodymilovným osobám. Bolševici se tehdy odvolávali na samotný Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, přijatý naší republikou 23.3.1976 v zákoně č.120/76Sb. V Části III. Čl.22 – ale i na jiných místech tohoto paktu – se totiž píše: „…Výkon tohoto práva nesmí být žádným způsobem omezován; výjimkou jsou omezení, jež jsou stanovena zákonem a jež jsou nutná v demokratické společnosti v zájmu národní nebo veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku, ochrany veřejného zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.“ A bolševiky řízené Československo přece bylo demokratickou společností sui generis – aspoň to tak hlásali a Západ to akceptoval -, a tak jim sám tenhle zednářský paskvil dával do rukou zbraň proti vlastním občanům.

A závěrem: Odpověď pana premiéra, milý přátelé, je dalším důkazem, že se zase v té naší kotlině od neslavně bolševických dob tak moc nezměnilo…

Ladislav Malý