Symbolika Národního sjednocení (NSJ)

Skupinová identita lidských společenství je od pradávna vyjadřována viditelnými symboly. Zpočátku byla asi hlavním důvodem jejich používání potřeba odlišení, například odlišení soupeřících stran v boji (tak jak se dnes užívají dresy sportovců). Později ale začal výtvarný symbol plnit i jiné funkce: stal se „ochrannou značkou“ potvrzující původ nějakého výrobku, nahrazoval podpis na smlouvách apod. Nejvyšší funkcí symbolu je ovšem jeho schopnost stručně vyjadřovat hodnoty, k nimž se jeho nositelé hlásí, zejména hodnoty morální a duchovní povahy.

Samo řecké slovo „Symbolon“ (česky otisk) poukazuje přitom na určitou vazbu mezi symbolem a jeho ideovou či metafyzickou „matricí“. Tak např. symbol kříže má v očích křesťana právo na úctu, neboť je „spojen“ s Kristovou obětí. Toto spojení je sice slabší, než bývá třeba mezi východními ikonami a jejich duchovními předobrazy, přece však existuje. Volba symboliky nějakého ideového seskupení je proto věcí mimořádně vážnou a má své souvislosti estetické, psychologické, kulturní i metafyzické. Krátce lze říci, že výtvarný symbol musí být:
1) nápaditý – aby odlišoval
2) výrazný – aby poutal pozornost
3) jednoduchý – aby se snadno pamatoval
4) srozumitelný – aby vyjadřoval ideje nositelů
5) utvářený s ohledem na hodnotový kontext – aby neevokoval hodnoty destruktivní či nízké
6) utvářený s ohledem na společenský kontext – aby nevyvolával pohoršení a nevydával o nositelích klamnou informaci.
To vše bylo váženo při tvorbě symboliky NSJ.

Znak NSJ

V české kultuře se během staletí vyvinuly tři hlavní typy výtvarných symbolů:

1) Symboly heraldické – tedy takové, které mají původ v rytířském středověku a jsou utvářeny podle obyčejových pravidel. Jedná se zejména o štítové znaky čili erby a z nich odvozená, mimo štít malovaná znamení, tzv. odznaky. Příkladem prvého je např. státní znak, příkladem druhého samotná figura českého lva vyňatá ze štítu (např. na různých distinkcích apod.)

2) Symboly emblematické – tedy takové, které jsou tvořeny bez heraldických zásad, pouze na základě výtvarného vkusu z potřeby zřetelně vyjádřit hodnoty vyznávané nositelem. Emblémy se původně vyvinuly z heraldických odznaků, zejména pod vlivem cechovní a řemeslné symboliky (např. různá seskupení výrobních nástrojů).

Emblémy jsou svou povahou bližší občanské sféře, než erby (původně jen šlechtické), a proto se staly oblíbeným způsobem representace liberálně – demokratických politických stran (viz např. známý emblém předválečných Národních socialistů s brkem a kladivem).

3) Loga – tedy takové symboly, které mohou mít jakoukoli formu, včetně abstraktních tvarů. Jedná se o druh výtvarných symbolů odvozený z firemních značek. V postmoderní současnosti patří tyto „ničím nesvázané“ symboly k nejoblíbenějším. Každý z uvedených typů grafických „značek“ evokuje ve veřejnosti jiné představy. Heraldické či pseudoheraldické symboly upozorňují pozorovatele, že jejich nositel se dovolává nějaké tradice (ať již skutečné, či fiktivní), zároveň však svým důrazem na zvyková pravidla a výtvarnou kázeň poněkud děsí a vyvolávají u pozorovatele obranný reflex: „Pozor, nositel takového symbolu mi chce vnucovat svou pravdu!“ Demonstrace bojovnosti, užitečná v boji, může tak v komerční sféře, ale i v politice působit kontraproduktivně. Zvlášť nešťastným případem je, je-li značka jen nepovedeným pokusem o heraldický projev (po vzoru ilustrací fantasy literatury). Diletantský „erb“ působí tragikomicky a demonstruje nízké intelektuální kvality. Emblémy zase působí příliš usedle. Vyvolávají reminiscence na prvorepublikové časy a nutně se tak zdají poněkud archaické a omšelé.

Loga jsou vnímána positivně jako něco soudobého, co se patří. Existuje jich však taková záplava, že nutně působí konformně, i když jsou sebevíc šokující. Navíc evokují svět komerce a postmoderního ideového chaosu, což není asi přesně to, co by měl vyvolávat „znak“ národovecké politické strany.

Dříve než se začala utvářet symbolika NSJ, bylo nutné zamyslet se, který typ výtvarného symbolu by ji měl tvořit. Ještě předtím bylo ovšem přihlédnuto k historické symbolice předválečného Národního sjednocení, která se ale neukázala příliš šťastnou: Tvořila ji velká litera N umístěná v kruhu. Tento znak rezignoval na heraldické pokusy a více méně se zařadil mezi emblémy, forma písemné značky však nebyla originální ani nosná, spíše jaksi „z nouze ctnost“.

Podobné emblémy mohou s úspěchem používat zájmové kluby a spolky (např. Klub českých turistů), politická strana ale jen těžko. Výtvarná stylizace byla navíc, lze-li podle nepočetných dokladů soudit, velmi diletantská.

Po obnově NSJ v současnosti byl nicméně symbol litery N znovu použit. Tentokrát ovšem mnohem vkusněji: Byl vmístěn do heraldického štíhlého gotického šítu s kouskovaným lemem. Ačkoli se jednalo o výtvarně zdařilé pojetí, přece se nedalo přehlédnout, že písemný symbol není dostatečně silný, aby „unesl“ heraldické orámování. Navíc se ozvaly na půdě NSJ i další námitky. Jednak estetické a jednak věcné, uvažující kontextuální působení „znaku“. Prvou námitkou bylo, že prostor ve špici štítu pod literou N je příliš prázdný. Druhou námitkou bylo upozornění, že „znak“ poněkud připomíná někdejší symboly Henleinovy sudetoněmecké strany, což by mohlo u veřejnosti vyvolávat zavádějící konotace, eventuálně by mohlo být zneužito žurnalisty apod. „Znakem“ Henleinovců skutečně byl písemný symbol v úzkém gotickém štítě obklopeném kónicky se rozšiřujícími paprsky, velmi podobnými kónicky se rozšiřujícím dílům kouskovaného lemu na „znaku“ obnovené NSJ.

Kromě uvedených námitek se části členské základny NSJ zdála heraldická forma „znaku“ příliš archaizující a statická.

Při tvorbě nové symboliky NSJ bylo ke všem těmto námitkám přihlédnuto, zároveň se však zdálo jako málo šťastné zcela opustit částečně již vžité erbovní „figury“ strany. Bylo vyhotoveno několik variant nového „znaku“ze kterých nakonec předsednictvo vybralo následující symbol: Z ostře řezaného gotického štítku červené barvy, dynamicky nakloněného k pravé straně (z hlediska pozorovatele) se odvíjí blankytně modrá páska s bílými písmeny NSJ, jež jsou umístěna tak, aby litera N byla opticky ve středu štítku. Kresba je černě konturována.

Jedná se tedy o symbol blízký firemním značkám či logům, který se ale snaží vyhnout abstrakci a udržet kontinuitu s tradiční symbolikou NSJ. Barvy jsou voleny v souladu s barvami národními a dalšími symboly NSJ (vlajka, prapor, slavnostní korouhev). Tvar štítku byl zvolen s ohledem na symboliku čs. Legií bojujících v Rusku proti bolševikům. „Ruští“ legionáři totiž používali ostře řezaný gotický štítek na svých rukávových odznacích. Kouskovaný lem byl z výše uvedených důvodů opuštěn. (Kromě toho by narušoval nové výtvarné pojetí „znaku“).

Vlajka a prapory NSJ

Vlajka NSJ vychází z tradiční podoby českého národního praporu, jímž je list tvořený dvěma pruhy: Horním bílým a dolním červeným.

Tento prapor byl užíván od 12. až do počátku 20. století. Za první sv. války však čeští legionáři naráželi na to, že jejich prapory byly zaměňovány s prapory polskými, které jsou prakticky totožné (oba červenobílé prapory jsou odvozeny od heraldických znaků). Aby své insignie odlišili opatřili čs. Legionáři tradiční dvoubarevné prapory ještě úzkými modrými lemy. Modrá barva mohla totiž být vnímána jako symbol Slovenska, vyskytuje se také na zemském znaku Moravy a červeno-bílo-modrou kombinaci bylo možné vnímat také jako barvy všeslovanské (byly např. na ruské carské vlajce). Modré lemování dvoubarevného českého praporu bylo mimořádně citlivým způsobem odlišení, který nijak nenarušil tradiční národní symboliku.

Když po vzniku ČSR ve 20- tých letech parlament schvaloval vlajku republiky, dal průchod mnohem citelnějšímu zásahu, jímž bylo vkomponování žerďového klínu do tradičních červenobílých pruhů. Původní znění zákona ovšem mírnilo tento zásah odstínu modrého klínu, který měl být „blankytné barvy“. Blankytně modrý klín totiž opticky nerušil barevné pruhy tolik, jako klín tmavomodrý. Bohužel, ve 30-tých letech se vžilo užívání tmavé modři (patrně z důvodů praktických).

Vlajka NSJ se svou formou hlásí k legionářské tradici i k původní barevnosti vlajky Československé. Tvoří ji: Dva stejně široké pruhy látky, horní bílý a spodní červený. Při horním a dolním okraji vlajkového listu je úzký blankytně modrý lem (šíře 1/10 listu). Poměr stran je stejný jako u vlajky státní. V žerďové části bílého pruhu je na líci vlajky umístěna heraldická figura černé plamenné orlice symbolizující svatováclavskou tradici. Na rubu vlajky je na stejném místě umístěn „znak“ NSJ. Prapory NSJ mají totožnou podobu jako vlajka, jen poměr stran není určen.

Slavnostní korouhev NSJ

NSJ jako konzervativně národovecké uskupení používá také slavnostní korouhev. Tato korouhev je provedena v jediném exempláři, ušlechtilým způsobem zpracovaná (vyšíváním) a posvěcena řádným římsko-katolickým obřadem. Musí být uchovávána na bezpečném místě a chráněna všemi zákonnými prostředky před profanací.

Tvoří ji: Vlajkový list stejné podoby jakou má vlajka NSJ, ovšem bez „znaků“ v žerďové části. Přes celý list korouhve sahá černá plamenná orlice sv. Václava.

Barvy vlajky, praporů i korouhve SJ symbolizují spojení národních tradic českých zemí (Čech, Moravy a Slezska) i konzervativní charakter strany.